Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3378/2014

23 Cdo 3378/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Matějem Zachvejou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, proti žalované Intrum Justitia Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, IČO 27221971, zastoupené JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce a o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2014, č. j. -502, takto:I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Dovolání žalované proti výrokům III a IV usnesení odvolacího soudu se odmítá.III. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2014, č. j. -502, se ve výroku II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) zrušil rozsudkem ze dne 12. dubna 2010, č. j. -197, rozhodčí nález č. Rsp 797/05 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, písemně vyhotovený dne 29. května 2006, doručený žalované straně dne 1. června 2006, ve sporu Profidebt, s.r.o. (předchozí obchodní firma žalované) proti Ing. J. S. Žalované uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení (32 546 Kč) a náhradu nákladů odvolacího řízení (25 700,80 Kč).

Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. -502, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok I). O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (výrok II). Náklady státu v odvolacím řízení uložil každému z účastníků k náhradě ve výši 1 505 Kč (výroky III a IV). Odvolací soud rozhodoval poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 3. února 2011, č. j. -331, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 27. listopadu 2013, č. j. -482. V novém rozhodnutí o odvolání shledal odvolací soud (vázán právním názorem dovolacího soudu) důvody pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení v tom, že žalobce se domáhá zrušení cizího rozhodčího nálezu, a že ke zrušení takového nálezu není dána pravomoc českých soudů. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle ustanovení , neboť bylo-li řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudů České republiky, nepřichází v úvahu aplikace , jež je založena na tom, že některý z účastníků zavinil zastavení řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalobce dovolání, a to z důvodu nesprávného posouzení právní otázky, která by podle názoru žalobce měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Klade otázky, zda může být mezinárodní povaha rozhodčího řízení, resp. rozhodčího nálezu založena výlučně vůlí stran jako subjektivním prvkem, zda vylučuje skutečnost (pouhého) vydání rozhodčího nálezu na území cizího státu možnost zrušení tohoto nálezu českými soudy, není-li současně přítomen relevantní mezinárodní prvek, a zda je český přepis zeměpisného údaje bez bližšího určení dostačující pro konstatování, že se rozhodčí řízení bude konat v zahraničí.

Žalovaná podala dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a dále proti výrokům III a IV o náhradě nákladů řízení, které platil stát. Nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem spočívá podle žalované v aplikaci ustanovení Správně bylo být vycházeno z toho, že žalobce zavinil zastavení řízení. K takové situaci může dojít i tehdy, je-li řízení zastaveno i z jiného důvodu než pro zpětvzetí žaloby, v daném případě proto, že nebyla splněna podmínka řízení, pravomoc soudů České republiky.

Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila tak, že není přípustné podle ustanovení Dále právní otázka formulovaná žalobcem byla již předmětem dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. a odvolací soud se řídil právním názorem zde vysloveným.

Žalobce se podle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ “), a to na základě čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Shledává-li žalobce přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, pak z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobce sleduje překonání právního názoru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu v této věci, tedy v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, č. j. -482. Ten je založen na závěru, že pro určení, zda se jedná o zahraniční rozhodčí nález, či nález tuzemský, je podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ “), rozhodné místo jeho vydání, které je nutné v pojetí tohoto zákona ztotožnit s místem řízení podle zákona o rozhodčím řízení. nevylučuje možnost subjektů s bydlištěm či sídlem v České republice, aby svůj spor tzv. internacionalizovaly tím, že vytvoří mezinárodní procesní prvek, a dohodly si, že jejich spor bude řešen zahraničním rozhodčím soudem, kde bude i místo rozhodčího řízení (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 24/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od závěrů vyjádřených v těchto rozhodnutích nemá dovolací soud důvod se odchylovat. Ostatně sám žalobce podal v Rakouské republice u Obchodního soudu Vídeň žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu (žaloba byla zamítnuta rozsudkem Obchodního soudu Vídeň ze dne 19. června 2008, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani názor žalobce, že místem rozhodčího řízení měla být obec Vídeň v okresu Žďár nad Sázavou. Vycházel-li odvolací soud ze skutkového závěru, že rozhodčí nález byl vydán v Rakouské republice ve Vídni, jde ze strany dovolatele o nesouhlas se skutkovým závěrem soudu. Dovolací přezkum je však ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , a ze dne 30. října 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Dovolání žalované je nepřípustné v části, v níž směřuje proti výrokům III a IV usnesení odvolacího soudu, neboť v těchto výrocích bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč ve smyslu ustanovení Proto v této části bylo dovolání žalované odmítnuto podle ustanovení

V části směřující proti výroku II usnesení dovolacího soudu však dovolání žalované zmíněnou hranici překonává, neboť určující je výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli soud podle dovolání odepřel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. , uveřejněné pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom podle specifikace nákladů řízení, která je obsahem podání ze dne 17. února 2014, požadovala žalovaná náklady řízení v částce 61 830,70 Kč.

Rozhodnutí odvolacího soudu v naposled uvedené části záviselo na vyřešení otázky procesního práva, zda při zastavení řízení z důvodu nedostatku podmínky řízení – pravomoci soudů České republiky, se o náhradě nákladů řízení rozhoduje podle ustanovení , nebo podle ustanovení věta první Dovolací soud zde shledal přípustnost dovolání žalované podle ustanovení , neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

Podle ustanovení věta první jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

Ustanovení představuje ve vztahu k ustanovení normu obecnou ve vztahu k normě zvláštní. Aplikace ustanovení je dána tam, kde je naplněna jeho hypotéza. Není-li naplněna, platí obecné ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. , veřejnosti dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz). Její součástí je i pojem zavinění, který je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska.

Zastavení řízení zavinil žalobce z procesního hlediska i tehdy, podal-li žalobu, aniž by byly splněny podmínky řízení, jejichž nedostatek nelze odstranit (obdob­ně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. ). Mezi takové podmínky náleží pochopitelně i pravomoc soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. srpna 2006, sp. zn. , veřejnosti dostupné na webových stránkách www.usoud.cz).

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nesprávné, neboť žalovaná má podle ustanovení věta první právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, který zavinil zastavení řízení. Protože podle dosavadních výsledků řízení nebylo možné o věci rozhodnout (ve spise nejsou založeny doklady prokazující výši všech vyúčtovaných nákladů, zejména jízdného), zrušil dovolací soud podle ustanovení v tomto rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení podle ustanovení

V novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

O vrácení přeplatku soudního poplatku rozhodne soud prvního stupně (srov. , o soudních poplatcích).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. července 2016

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu