Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Nd 211/2006

U S N E S E N Í

I.  Řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 16. 11. 2006 u Nejvyššího soudu žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 12. 10. 2006, č. j. VS-6590/SDR/1-2006, o rozpuštění občanského sdružení s názvem K. s. m. Týž den podal – jak v žalobě upozornil – tutéž žalobu u Městského soudu v Praze. V žalobě mimo jiné uvedl, že citované rozhodnutí mu bylo doručeno dne 16. 10. 2006, že v poučení o opravném prostředku žalovaný uvedl, že proti rozhodnutí lze podat ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení žalobu k Městskému soudu v Praze, že však podle a 4 , o sdružování občanů, je v takovém případě možno podat opravný prostředek výlučně k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu ( – dále též jen „ “). Podle přesvědčení žalobce se řízení vede podle a nikoli podle (dále též jen „ “), neboť ustanovení jako lex specialis má přednost před jako lex generalis. Žalobce proto namítá věcnou nepříslušnost Městského soudu v Praze, z opatrnosti zaslal žalobu oběma soudům ve třicetidenní lhůtě a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o své příslušnosti podle nebo aby Městský soud v Praze sám rozhodl o své věcné nepříslušnosti a poté aby (příslušný) soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného (z důvodů v žalobě podrobně rozvedených).

Nejvyšší soud vyzval žalovaného, aby se k otázce věcné příslušnosti soudu k projednání žaloby vyjádřil, žalovaný však ve stanovené lhůtě svého práva na vyjádření nevyužil.

Vzhledem k uvedenému se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho věcná příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci.

Žalobci je třeba přisvědčit, že podle , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) zjistí-li ministerstvo (Ministerstvo vnitra – viz cit. zák.), že sdružení vyvíjí činnost, a/ která je vyhrazena politickým stranám a politickým hnutím anebo organizacím sdružujícím občany k výdělečné činnosti nebo k vykonávání náboženství nebo víry v církvích a náboženských společnostech ( ); b/ která porušuje zásady uvedené v a 2; c/ která je v rozporu s nebo ; neprodleně je na to upozorní a vyzve je, aby od takové činnosti upustilo. Jestliže sdružení v této činnosti pokračuje, ministerstvo je rozpustí. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu České republiky. Podle odst. 4 téhož ustanovení při přezkoumání rozhodnutí podle a postupuje soud podle ustanovení o přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů. V poznámce pod čarou č. 3 k tomuto ustanovení je odkazováno na –

Současně je však třeba vzít v úvahu změny, k nimž došlo s účinností od 1. 1. 2003 v souvislosti s tzv. reformou správního soudnictví a s přijetím , .  Podle ve věcech správního soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí , ve znění účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinak, žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního ( – ) tohoto zákona, jsou-li splněny podmínky tam stanovené. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, má podání žaloby odkladný účinek. Citované ustanovení spolu s čl. XXV bodu 1 stanovilo, jak postupovat v případech, kdy zvláštní zákony nadále obsahují ustanovení zakládající právo podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek k soudu. Tato přechodná ustanovení nepřímou novelizací založila právo podat v takových věcech buď žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , nebo žalobu podle nové páté části ; dělícím kritériem je to, zda správní orgán rozhodoval o subjektivním veřejném právu nebo ve věci soukromoprávní (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného dle ze dne 29. 9. 2006, č.j. -37, uveřejněné v časopise Bulletin advokacie, ročník 2007, č. 1, str. 48).

Z uvedeného vyplývá, že nepřímo novelizoval , a mezi těmito dvěma zákony není tedy vztah zákona obecného (lex generalis) a zákona zvláštního (lex specialis), nýbrž zákona pozdějšího (lex posterior), který se použije namísto zákona dřívějšího (lex prior).

Není pochyb o tom, že žalobou občanského sdružení proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o rozpuštění tohoto občanského sdružení, se zahajuje řízení, v němž se právní subjekt v podřízeném postavení brání vrchnostenskému aktu orgánu veřejné moci vydanému při výkonu jeho pravomoci v oblasti veřejné správy, jde tedy o věc podřaditelnou ustanovení a (žaloba proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné), k jejímuž projednání a rozhodnutí jsou příslušné soudy ve správním soudnictví a nikoli soudy v řízení občanskoprávním. K řízení o takové žalobě je věcně příslušný krajský soud ( ) a místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni ( ), v daném případě Městský soud v Praze, v jehož obvodu je sídlo Ministerstva vnitra.

O nepoužitelnosti ustanovení a 4 svědčí i okolnost, že ve znění účinném od 1. 1. 2003 neobsahuje v ustanovení části páté ( – ) – ani jinde – ustanovení o přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů, nýbrž pouze ustanovení o možnosti projednat znovu na návrh v občanském soudním řízení věc, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů a o níž pravomocně rozhodl správní orgán (srov. ); o takovou věc se však v daném případě nejedná.

Ustanovení , jehož se žalobce dovolává, na danou věc nedopadá, neboť v tomto ustanovení je upraven postup soudů v občanskoprávním řízení v situaci, kdy soud, u něhož bylo řízení zahájeno, se domnívá (anebo účastník řízení namítá), že není v dané věci věcně příslušný a že je (k projednání a rozhodnutí věci v občanskoprávním řízení) věcně příslušný jiný soud. O takovou situaci však v dané věci nejde.

Je tudíž na místě postup podle , podle něhož náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona ( ) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.

K naplnění požadavku formulovaného v druhé větě naposledy citovaného ustanovení Nejvyšší soud (s vědomím, že žalobce již žalobu u příslušného soudu rozhodujícího věci správního soudnictví rovněž podal) poučuje žalobce, že podá-li žalobu u věcně a místně příslušného soudu (tj. Městského soudu v Praze) ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení o zastavení řízení, platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení ( ).

Žalobce podáním žaloby u nepříslušného soudu z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, proto by podle věty první byl povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2007

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu