Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3997/2018

-127

USNESENÍ

AC TRANS s. r. o.

,

se sídlem v Hulíně, Záhlinice 12, identifikační číslo osoby 25525905,

zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, proti žalované

LOSL s. r. o.

, se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 2585, identifikační číslo osoby 25103245, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované částku 2.178 Kč k rukám advokáta JUDr. Luďka Lisse, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

(podle )

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 8. 2017, č. j. -80, rozhodl, že není příslušný k projednání a rozhodnutí této věci (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2018, č. j. -92, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil (první výrok), ve výrocích II. a III. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to „primárně do výroku II., jakož i do všech souvisejících výroků“, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení , , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky „aplikace ust. a zákona o rozhodčím řízení, resp. ust. “, která má být posouzena jinak než „v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. a “. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , .

Žalovaná ve vyjádření k dovolání dovozuje, že ke změně dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu nejsou dány důvody, a navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen „“.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání není přípustné.

Žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Z obsahu dovolání je zřejmé, že sleduje překonání právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn.

, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn.

, uveřejněném pod č. 24/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tato rozhodnutí jsou založena na závěru, že pro určení, zda se jedná o zahraniční rozhodčí nález, či nález tuzemský, je podle zákona č.

, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), rozhodné místo jeho vydání, které je nutné v pojetí tohoto zákona ztotožnit s místem řízení podle § 17 zákona o rozhodčím řízení. Zákon o rozhodčím řízení nevylučuje možnost subjektů s bydlištěm či sídlem v České republice, aby svůj spor tzv. internacionalizovaly tím, že vytvoří mezinárodní procesní prvek, a dohodly si, že jejich spor bude řešen zahraničním rozhodčím soudem, kde bude i místo rozhodčího řízení.

Od závěrů vyjádřených v těchto rozhodnutích nemá dovolací soud důvod se odchylovat. Pokud žalobkyně namítá, že k založení pravomoci českých soudů rozhodovat o zrušení rozhodčího nálezu došlo tím, že se rozhodčí řízení fakticky konalo v Praze, a dále, že její právo na soudní ochranu nemůže být vykládáno restriktivním způsobem, který by mohl vést k odepření spravedlnosti, pak pouze opakuje námitky, se kterými se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již dříve vypořádal. V usnesení ze dne 30. 9. 2013, sp. zn.

, Nejvyšší soud vysvětlil, že termínem „místo konání“ podle § 17 zákona o rozhodčím řízení je třeba rozumět právní domicilaci sporu, nikoli místo projednání sporu. Od místa řízení, které určuje domicil konkrétního rozhodčího řízení, je nutné odlišovat místo jednání či místo projednávání věci, tj. místo, kde rozhodčí řízení v jednotlivých svých fázích skutečně probíhá (např. místo ústního jednání, místo výslechu svědka, místo podpisu rozhodčího nálezu apod.). Pro určení, zda se jedná o zahraniční rozhodčí nález, či nález tuzemský, je podle zákona o rozhodčím řízení rozhodné místo jeho vydání, které je nutné v pojetí tohoto zákona ztotožnit s místem řízení podle § 17 zákona o rozhodčím řízení (naproti tomu místo, kde rozhodčí řízení fakticky probíhá, není z tohoto hlediska významné). České soudy mají pravomoc pouze ke zrušení tuzemských rozhodčích nálezů, cizí rozhodčí nálezy v tuzemsku zrušit nelze.

Důvodem pro změnu výkladu ustanovení § 17 a § 43 zákona o rozhodčím řízení pak nemůže být ani (blíže neodůvodněné) tvrzení žalobkyně, že takový výklad je přepjatě formalistický či nespravedlivý (k tomu lze dodat, že ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn.

, byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. ). Na výše uvedených závěrech Nejvyšší soud setrval, aniž by shledal důvod pro jejich změnu, i v usnesení ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. ).

Žalobkyně napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu také v souvisejícím třetím výroku o nákladech odvolacího řízení, podle však proti výroku o nákladech řízení dovolání přípustné není.

Jelikož podané dovolání není přípustné, dovolací soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu