Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1551/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. S., podnikatele se sídlem ve Studnici, Řešetova Lhota 65, PSČ 547 01, identifikační číslo osoby 12938696, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147/12, proti žalovanému M. M., podnikateli se sídlem v Náchodě, Pod Vyhlídkou 283, PSČ 547 01, identifikační číslo osoby 18857400, zastoupenému JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, o zaplacení 309 639,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, č. j. -561, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 5. 2. 2015, č. j. -535, vyhověl žalobě co do částky 233 667,76 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 22 850,64 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.) a o náhradě nákladů státu (výroky IV. a V.). Učinil tak poté, co byl k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2012, č. j. -352, zrušen výrok prvního rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2012, č. j. -325, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě co do částky 256 518,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 53 121,10 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III.-V.).

I v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním.

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení 233 667,76 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a v nákladových výrocích jej změnil tak, že žádnému z účastníků neuložil povinnost nahradit náklady státu (výrok II.). Odvolací soud dále konstatoval, že v zamítavém výroku ve věci samé zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok III.), a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému náklady za řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).

V záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o (dále též jen „“).

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Odvolací soud podle dovolatele zaměnil žalobou uplatněný nárok z ústně uzavřené smlouvy o dílo s vícepracemi, jež se vztahují k jiné, písemně uzavřené smlouvě o dílo, a tento překvapivý závěr podpořil judikaturou Nejvyššího soudu, která není přiléhavá. V řízení přitom bylo prokázáno, že shora uvedené práce nesouvisejí s písemně uzavřenou smlouvou o dílo, ale že je dovolatel provedl na základě jiné, ústně uzavřené smlouvy o dílo. Posouzení, zda je jeho nárok nárokem z ústní smlouvy o dílo, či z bezdůvodného obohacení, nebo zda neexistuje vůbec, považuje dovolatel za otázku zásadního právního významu.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto pro nepřípustnost, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po kvantitativní stránce.

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje ) podle ustanovení doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit ani v projednávané věci. Z dovolání se podává, že dovolatel v něm nevymezil rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Rozsah, v němž dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu, nebylo možné dovodit ani z dovolacího návrhu.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že obligatorní náležitostí dovolání je rovněž naplnění požadavku, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. , která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Ani tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání pouze citoval a odkázal na

Dovolání tedy trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ).

Za situace, kdy zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v k případnému doplnění dovolání dovolateli uplynula, staly se tímto marným uplynutím lhůty vady dovolání neodstranitelnými a dovolání trpí vadami, které brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. 8. 2016

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu