Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 19/2016-A-

XY

29 NSČR 19/2016-A-

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu věřitele Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2015, č. j. , 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil bod I. výroku usnesení ze dne 7. dubna 2015, č. j. , jímž Městský soud v Praze k návrhu věřitele Sberbank CZ, a. s. zjistil úpadek dlužníka D.

Proti tomuto usnesení podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , (dále jen „ “), neboť napadené usnesení je – oproti mínění dovolatele – v souladu s níže popsanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Již v důvodech usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. ) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má i při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. , které je – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže – dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. ) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. .

Podstatná část dovolací argumentace pak tkví právě ve zpochybnění pohledávky insolvenčního navrhovatele (a tím jeho legitimace k podání insolvenčního návrhu), tedy v uplatnění námitky pro dovolací řízení právně bezcenné.

Otázka existence splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele by tak v poměrech této věci byla rozhodná pouze tehdy, kdyby bez ní nebylo možné posoudit, zda se dlužník nachází v úpadku.

Jak však uzavřel odvolací soud, „i kdyby (...) neuvažoval s pohledávkami navrhovatele, i tak by hodnota ostatních splatných pohledávek dosud známých věřitelů dlužníka činila 7,5 mil. Kč, přitom hodnota majetku dlužníka (...) zdaleka nepostačuje na jejich úhradu“.

Namítá-li dovolatel, že se v posouzení této otázky odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), podle níž dlužník není v úpadku, prokáže-li schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud za osvědčené, pak opomíjí, že odvolací soud dovodil, že dovolatelův majetek, kterým chtěl uhradit své dluhy (nemovitosti mající podle dovolatele hodnotu cca 290 mil. Kč) nelze pro účely úhrady pohledávek věřitelů využít, neboť je sepsán v majetkové podstatě dlužníka R. M.

Přitom tento závěr odvolacího soudu (nemožnost využití majetku dovolatele k úhradě splatných osvědčených pohledávek věřitelů) dovolatel nenapadá, toliko znovu tvrdí, že hodnota tohoto majetku je 290 mil. Kč.

Nejvyšší soud, který je při své přezkumné činnosti vázán důvody vymezenými v dovolání včetně jejich obsahového vymezení (srov. věta první ), považuje závěr odvolacího soudu o tom, že dlužník je v úpadku, neboť není schopen pro účely úhrady pohledávek věřitelů využít svého majetku za souladný s ustálenou rozhodovací praxí (srov. kromě výše citované judikatury také usnesení ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. října 2011, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně, vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Vady řízení přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2016

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu