Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5321/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně A. T., P., zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, IČO: 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, o zaplacení částky 440 844 Kč s příslušenstvím,vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2015, č. j. -100, takto: I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze v odvoláním napadeném výroku II o nákladech řízení změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. února 2015, č. j. -77, tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 48 787,20 Kč (výrok I), a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, stanoví

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Již proto, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), může být dovolání proti nákladovým výrokům přípustné jen tehdy, převyšuje-li výše peněžitého plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným výrokem, zákonem stanovený bagatelní limit 50 000 Kč.

Dovoláním dotčenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení) v částce 48 787,20 Kč, resp. 4 065,60 Kč (jde-li o náklady odvolacího řízení, jehož předmětem bylo toliko nákladové rozhodnutí), jež zákonem stanovený limit 50 000 Kč nepřevyšují.

Přitom platí, že u každého z těchto peněžitých plnění je třeba přípustnost dovolání posuzovat zvlášť, vycházejí-li z odlišného skutkového, popřípadě procesního základu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. ; přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2014, sp. zn. ; všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

V této souvislosti sluší se uvést, že žalobkyni neprospívají ani závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozhodnutích, na něž odkazuje v dovolání a jež otázku přípustnosti dovolání v situaci, kdy každý z nákladových výroků vychází z jiného základu, neřeší (zmiňované usnesení ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , pojednává o dílčích nárocích více účastníků, o nichž bylo rozhodováno ve věci samé; v usneseních ze dne 10. září 2014, sp. zn. , a ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , pak dovolací soud zkoumal dosažení limitu 50 000 Kč zvlášť za řízení na jednotlivých stupních, dodávaje, že nadlimitní výše „ostatně“ nedosahuje ani součet těchto nákladů). Přitom i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněném pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovolací soud – na rozdíl od nyní předkládané věci – posuzoval otázku přípustnosti dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí soudů nižších stupňů, jež vycházela z téhož základu (a byla podložena týmiž důvody).

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení , a , za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto a kdy náklady žalovaného spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání (jež nebylo možno věcně projednat již z důvodu jeho objektivní nepřípustnosti) v daném případě nelze pokládat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu