Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 665/2015

23 Cdo 665/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně I. P., proti žalované MAXmobil s.r.o., se sídlem v Liberci, Pražská 140/20, PSČ 460 01, IČO 25440411, zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/4, PSČ 408 01, o zaplacení částky 14.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, č. j. -107, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 6. prosince 2013, č. j. -78, zamítl návrh, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.350,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 15.228,- Kč (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. července 2014, č. j. -107, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.350,- Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a stanovil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 28.067,10,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 8.042,- Kč (výrok pod bodem II).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním do obou výroků, přípustným dle , neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je možné, aby se odvolací soud odchýlil od hodnocení důkazů provedeného soudem prvního stupně, aniž by tyto důkazy sám provedl, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2010, sp. zn. ).

Dle obsahu spisu se žalobkyně k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že se v dané věci nejedná o vztah ze smluv spotřebitelských ani pracovněprávní vztah, je pro přípustnost dovolání třeba, aby výše peněžitého plnění napadených výroků přesahovala částku 50.000 Kč.

Dovolání žalované směřuje proti výroku, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o zaplacení částky 14.350,- Kč s úrokem z prodlení a proti výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem ve výši 28.067,10,- Kč a řízení odvolacího ve výši 8.042,- Kč.

Ačkoli souhrnná hodnota plnění přesahuje 50.000,- Kč, dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné, neboť jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, u každého z těchto peněžitých plnění je třeba přípustnost posuzovat zvlášť, neboť vycházejí z odlišného skutkového, popřípadě procesního základu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je patrné, že přípustnost dovolání není dána, když jednotlivá peněžitá plnění nenaplňují hodnotové omezení uvedené v

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dle ustanovení věta druhá se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu