Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 251/2015

23 Cdo 251/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce M. Č., místem podnikání v Kopřivnici, I. Šustaly 1107/7, PSČ 742 21, IČO 66158222, proti žalované BETTAC PLUS s.r.o., se sídlem v Praze, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, IČO 64944883, zastoupené Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze, Šítkova 233/1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 68.782,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2013, č. j. -182, takto:

Stručné odůvodnění ( )

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. května 2013, č. j. -139, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 16.422,- Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 52.360,- Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem II) a stanovil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 27.930,- Kč na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. prosince 2013, č. j. -182, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a II. (výrok pod bodem I), změnil napadené rozhodnutí ve výroku III tak, že náhradu nákladů řízení zvýšil na 30.195,- Kč (výrok pod bodem II) a stanovil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.755,- Kč (výrok pod bodem III).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním do té části prvního výroku, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně stanovujícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16.422,- Kč spolu s úrokem z prodlení, a do obou nákladových výroků.

Přípustnost dovolání žalovaná odvozuje od znění Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení poukazuje na to, že žaloba měla být zamítnuta v celém rozsahu. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soudy obou stupňů nesprávně posoudily existenci pohledávky žalobce za žalovanou ve výši 14.000,- Kč, kterou za žalovanou uhradila třetí osoba. Soudy tak přiznaly žalobci pohledávku, která zanikla.

Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 změnil tak, že se žaloba zamítá i co do částky 16.422,- Kč jako nedůvodná, a aby uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení, které jí vznikly před soudy všech stupňů, v plné výši.

Žalobce se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že se v dané věci nejedná o vztah ze smluv spotřebitelských ani pracovněprávní vztah či věc uvedenou v , je pro přípustnost dovolání třeba, aby výše peněžitého plnění napadených výroků přesahovala částku 50.000 Kč.

Dovolání žalované směřuje proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 16.422,- Kč s úrokem z prodlení a proti nákladovým výrokům. Soudy obou stupňů přiznaly žalované náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci, tj. ve výši 52%, tedy za řízení před soudem prvního stupně 30.195,- Kč a za řízení odvolací 5.755,- Kč.

U každého z těchto peněžitých plnění je však třeba přípustnost posuzovat zvlášť, neboť vycházejí z odlišného skutkového, popřípadě procesního základu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. ).

Pro posouzení přípustnosti dovolání není rozhodující výše náhrady nákladů řízení přiznaných, ale výše náhrady nákladů řízení odepřených (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014), v daném případě, kdy byla přiznána náhrada nákladů řízení podle úspěchu ve věci ve výši 52%, je proto nutné vycházet nikoli z výše náhrady nákladů řízení uvedené v napadeném rozhodnutí, ale z částky ve výši 48% celkových nákladů řízení, tj. 27.872,- Kč a 5.312,- Kč.

Z výše uvedeného je patrné, že přípustnost dovolání není dána, když peněžitá plnění ani v součtu, natož jednotlivě, nesplňují hodnotové omezení uvedené v

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dle ustanovení věta druhá se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. dubna 2015

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu