Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5345/2015

ROZSUDEK

P. S.,

Ing. Mgr. V. S.,

zastoupenému Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Přívozu, Macharova 302/13, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2015, č. j. -499, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2015, č. j. -499,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 12. 2013, č. j. -419, výrokem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území a obci R., a to k pozemku parc. č. 3027/1 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 3027/2 – ostatní plocha, pozemku parc. č. 3028 – zahrada a k rodinnému domu na pozemku parc. č. 3027/1. Výrokem II. soud nařídil prodej uvedených nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi žalobce a žalovaného v poměru ½ : ½. Dále rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o náhradě nákladů řízení státu uvedl, že bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV.).

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. 6. 2015, č. j. -499, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil a ve výroku IV. změnil tak, že žalobce a žalovaný jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů státu, jejichž výše bude určena samostatným usnesením okresního soudu, každý jednu polovinu do tří dnů od právní moci uvedeného usnesení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 31 847 Kč.

Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. -508, přiznal znalci Ing. Aloisi Ježkovi znalečné 640 Kč s tím, že bude proplaceno z rozpočtových prostředků soudu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o (nesprávně uvedeno ) („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Zpochybňuje skutková zjištění, ze kterých soudy vyšly, včetně správnosti znaleckého posudku. Nesouhlasí s tím, že nepřihlédly k investicím, které na nemovitost vynaložil, přehlédly okolnosti hodné zvláštního zřetele, umožňující zamítnutí žaloby (zejména to, že žalovaný v domě bydlí i s manželkou, zatímco žalobce jej neužívá, výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy, žaloba je šikanózní, za peníze získané z nařízení dražby si žalovaný nemůže pořídit odpovídající bydlení), a konečně opomenuly možnost dělení domu na bytové jednotky. Vytýká odvolacímu soudu, že rozhodl věc podle č. (o. z.), zatímco soud prvního stupně rozhodoval podle č. (obč. zák.).

Žalobce ve vyjádření k dovolání konstatuje, že žalovaný řádně nevymezil dovolací důvody; polemizuje pak s obsahem dovolání.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je částečně přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je v části, ve které je přípustné, důvodné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. ). Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , popř. ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. ).

Od 1. 1. 2013 nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení (včetně zjištění učiněných ze znaleckých posudků). Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. , uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Dovolatel nevymezuje explicitně žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání; vymezuje sice – částečně nepřípustně – dovolací důvody, ale jen tak, že opakuje svou argumentaci z řízení, aniž by polemizoval s odlišnými právními názory odvolacího soudu. Ani z obsahu dovolání tak v zásadě nelze dovodit otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání (srov. k tomu postup zástupce žalovaného při podání odvolání, které až po poučení poskytnutém soudem doplnil o základní náležitosti); výjimkou je jen námitka, že zatímco soud prvního stupně zrušil a vypořádal spoluvlastnictví podle č. , odvolací soud postupoval podle nového , a tak poškodil procesní práva žalobce a odňal mu opravný prostředek. I když i tato námitka je formulována natolik vágně, že se pohybuje na hranici projednatelnosti, je ještě způsobilá založit přípustnost dovolání a je i důvodná; rozhodnutí odvolacího soudu je totiž zčásti v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (včetně řízení zahájených před tímto datem) řídí č. I v případě, že soud prvního stupně rozhodoval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle obč. zák., odvolací soud věc posoudí podle a násl. č. (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. , publikovaný pod č. 4/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 17/2015); o tom má soud účastníky vyrozumět a umožnit jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které v řízení podle obč. zák. nebyly významné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. ).

V dané věci odvolací soud účastníky o tom, že věc posoudí podle nového , nevyrozuměl a neumožnil jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které před soudem prvního stupně nebyly významné. Zatížil tak řízení vadou, která vychází z nesprávné interpretace procesního práva, a tudíž je tu dán i dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Dovolatel dále poukazuje na to, že soud nezohlednil jím provedené investice do nemovitosti, kterými nemovitost zhodnotil (na své náklady se souhlasem spoluvlastníka provedl přístavbu domu); nijak však nereaguje na argumentaci odvolacího soudu, který vyšel z toho, že vzájemnou žalobu žalovaného na vypořádání v širším slova smyslu soud prvního stupně pravomocným usnesením odmítl, a proto nebylo již k požadavku žalovaného na zaplacení uvedených investic možno přihlížet; navíc odmítnutí návrhu pro jeho vady neznamená, že by nemohl být po odstranění vad podán znovu (k otázce širšího vypořádání spoluvlastnictví a k jejím různým modifikacím viz podrobně komentář k , na který poukázal i odvolací soud – III. Věcná práva. C. H. Beck, 2013, s. 624 a násl.) Nicméně zásadní je, že dovolatel v této souvislosti nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku, umožňující úvahu o přípustnosti dovolání a vymezující předmět přezkumu. K investicím žalovaného se soudy vyjádřily, a dovolání nepřináší konkrétní polemiku s jejich závěry, stejně jako nepolemizuje výslovně s tím, jak se odvolací soud vypořádal s dalšími námitkami uvedenými již v odvolání. Žalovaný vytýká soudu i to, že nezvažoval možnost vypořádání spoluvlastnictví rozdělením domu na dvě samostatné bytové jednotky, které již mají oddělené vchody, a nezajistil žalovanému adekvátní možnost se rozhodnout, zda bude požadovat přikázání věcí do svého výlučného vlastnictví za náhradu, neboť mu neumožnil přístup do prostor nemovitostí, které výlučně užíval žalobce, nemohl se opřít ani o znalecký posudek, který se stavem nemovitostí nijak nevypořádal. Rozdělení na jednotky však žalovaný nenavrhoval; podotýká se, že „při úvahách o vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu jeho rozdělením na jednotky je třeba přihlédnout i k okolnostem dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. K takovému rozdělení soud přistoupí pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. ). K umožnění přístupu do části užívané žalobcem se uvádí, že není zřejmé, jak by zlepšil právní postavení žalobce; rozhodující však je, že tak soud může učinit jen na návrh a za určitých podmínek. Polemika s obsahem znaleckého posudku má skutkovou povahu a je v dovolacím řízení zásadně nepřípustná. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je částečně důvodné, nejsou však podmínky pro postup podle Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu