Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2514/2015

20 Cdo 2514/2015

U S N E S E N Í

Waldviertler Sparkasse Bank AG

L.

D.

, zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, za účasti vydražitelky Ing. M. P., vedené u soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/707, pod sp. zn. 177 EX 10960/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2015, č. j. -197, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označené exekuční věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 2. 2015, č. j. , změnil usnesení soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín (dále „soudní exekutor“), ze dne 7. 5. 2014, č. j. 177 EX 10960/13-167, ve výroku I. tak, že udělil příklep vydražitelce Ing. M. P., na nejvyšší podání 880 000 Kč k pozemku č. parc. St. 215 (dále „pozemek“), jehož součástí je budova na něm stojící, v katastrálním území a obci V. n. D.; ve výroku II., o stanovení lhůty k zaplacení nejvyššího podání a započítání vydražitelkou složené jistoty v částce 250 000 Kč, usnesení soudního exekutora potvrdil a rozhodl o povinnosti povinného zaplatit vydražitelce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 040 Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že odkázal na , , ve znění pozdějších předpisů, a upřesnil, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a tato otázka nebyla dosud u dovolacího soudu řešena s ohledem na novou právní úpravu “. Podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, neboť odvolací soud „nesprávně posoudil vlastnické vztahy k nezapsané budově - stolárny na pozemku“, který měl v době dražby výměru pouze 2 474 m². Uvedená budova dílem zasahovala i do pozemku č. parc. 205, který měl (má) povinný v nájmu. Specifikovaný stav nebyl technickou změnou parcel doposud „zhojen“ a v dražbě tudíž nebylo možno „prodat pouze část stavby společně s pozemkem a druhou část, větší či menší, ponechat v tzv. právním vakuu“. Rovněž z důvodu, že znalec v exekučním řízení nesplnil svoji povinnost ověřit si dovolatelem tvrzené skutečnosti na místě samém, vznikl „neudržitelný stav“, kdy povinný může přes pronajatý pozemek č. parc. 205 užívat toliko část stolárny - katrovny a „analogicky pro vydražitelku platí stejný způsob užívání“. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci řízení se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. a část první, čl. II., bod 2. ), dále „ “.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. , usnesení ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. ), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto.

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy vyplývá, že ve fázi exekučního prodeje nemovitosti v dražbě se nelze skutkově či právně zabývat existencí, právní povahou, polohou a přístupem ke stavbě, ať již jde o součást či příslušenství (vy)dražené nemovité věci, jakož i případnými závadami věci, které by mohly ovlivnit výši výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství; řešení těchto otázek, které dovolatel v rámci vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu pojmenovává, bylo uzavřeno v předchozí exekuční fázi pravomocným usnesením o určení ceny nemovité věci (viz a , srov. dále Nejvyšším soudem publikované a shora citované R 42/2015, řešící s týmž závěrem právní následky spojené s exekučně vydraženou nemovitou věcí, byť by po udělení příklepu dokonce vyšlo najevo, že se jednalo o věc movitou).

Nezávisí-li napadené usnesení odvolacího soudu na řešení dovolatelem specifikovaných otázek, není naplněn předpoklad přípustnosti posuzovaného dovolání a není vystižen ani dovolací důvod. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu