Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1978/2018

-336

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. O., zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14, proti povinné A. H., zastoupené JUDr. Ivo Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 121/11, pro 1.615.500,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovité zástavy, za účasti oprávněné z věcného břemene A. M., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2017, č. j. -300, takto:

I. Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2017, č. j. -300, podle ustanovení věty první a odmítl, neboť není k podání dovolání oprávněna (subjektivně legitimována), protože napadeným rozhodnutím povinné na jejich právech nevznikla žádná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (, věta první, ), totiž nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku naopak plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28/1998 v časopise Soudní judikatura).

Námitky povinné uvedené v dovolání (že, „soudem prvního stupně nebylo v usnesení ze dne 4. 2. 2015, které stanovilo hodnotu věcného břemene, rozhodnuto, že věcné břemeno pro A. M. bylo závadou, která prodejem v dražbě nezanikne“, že „odvolací soud nesprávně rozhodl, že A. M. nebyla mezi osobami, které měli být předvoláni, jako účastníci rozvrhového jednání“) nejsou důvodné, neboť Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. ), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek; těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty, úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Dovolatelkou nastíněná otázka, „zda na nemovitosti, kterou oprávněný vydražil, bude i nadále váznout věcné břemeno třetí osoby anebo zda věcné břemeno dražbou zaniklo a přísluší jí za ně náhrada“, byla již uzavřena v předchozí exekuční fázi pravomocným usnesením o určení výsledné ceny nemovitosti.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 8. 2018

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu