Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3574/2015

23 Cdo 3574/2015

U S N E S E N Í

JUDr. Miloslava Havleny

Alfa Software, s. r. o.

, se sídlem v Klatovech, Pražská 22, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 26359812, zastoupené JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem, advokátem se sídlem v Praze 6, Nad Šárkou 766/58, PSČ 160 00, o zaplacení částky 185 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2015, č. j. -182, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( , dále jen „ “)

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. listopadu 2013, č. j. -155, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci do majetkové podstaty úpadce částku 185 600 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. ledna 2015, č. j. -182, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné, neboť závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a navíc má být otázka použitelnosti důkazů dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolání považuje za důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Soudům dovolatelka vytýká neúplné zjištění skutkového stavu. Namítá, že soudy porušily zásadu rovnosti stran tím, že „silně preferovaly žalobce“. Dovolatelka po shrnutí skutkového stavu konstatuje, že žalobce neunesl důkazní břemeno k tvrzenému neuhrazení faktury. Dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl výslech jí navrženého svědka. Při posuzování přenesení důkazního břemena soudy nesprávně vyložily rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech 1998, č. 7. Dovolatelka s odkazem na , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, osvětluje postup při účtování v podvojném účetnictví a následně zdůrazňuje i znění , o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů a namítá, že soudy při rozhodování tyto zákony nerespektovaly. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dovolatelka rozporuje „odmítnutí důkazů“.

Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil „odvolacímu“ soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka k otázce přenesení důkazního břemene odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. , publikované v Právních rozhledech 1998, č. 7, ale odvolacímu soudu vytýká, že toto rozhodnutí „vyložil zvláštním způsobem“ a v rozporu se „základními principy soudního řízení“. Následně uvádí, že citované rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu než posuzovaný případ. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka směřuje k tomu, že odvolací soud se odchýlil od citovaného rozhodnutí. S tímto závěrem se však dovolací soud neztotožňuje. Podle zmíněného rozhodnutí leží důkazní břemeno ohledně určitých skutečností na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Sporným mezi účastníky bylo to, zda skutečně došlo k zaplacení kupní ceny v hotovosti, jak tvrdila dovolatelka. Dovolatelka byla soudem prvního stupně vyzvána k prokázání svého tvrzení. Vzhledem k tomu, že to byla právě dovolatelka, kdo zaplacení kupní ceny v hotovosti tvrdil, a pro dovolatelku by měla skutečnost, že zaplatila kupní cenu, příznivé právní důsledky, soud prvního stupně a následně i soud odvolací se neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Dovolání proto není přípustné.

Dovolatelka namítá, že soudy narušily rovnost stran tím, že preferovaly žalobce, jakožto insolvenčního správce. Tímto tvrzením však dovolatelka nedostála požadavku na vymezení přípustnosti dovolání uvedenému v ustanovení , neboť neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ) může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Dovolatelka soudům vytýká neúplné zjištění skutkového stavu. Dovolací soud připomíná, že jediným způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu je nesprávné právní posouzení věci. Skutkový stav nemůže být dovolacím soudem přezkoumáván. Dále dovolatelka namítá, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Závěr o tom, že účastník důkazní břemeno neunesl, je závěrem skutkovým (na rozdíl od závěru o tom, kdo z účastníků nese důkazní břemeno, který je závěrem právním, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. ). Žádným dovolacím důvodem nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ). Neprovedení navrženého důkazu dovolací soud posuzuje jako tzv. jinou vadu řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Jiná vada řízení sama o sobě nezakládá přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud dovolání žalované s ohledem na shora uvedené podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. února 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu