Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1656/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce S. K.,zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem, se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, proti žalované V. N., zastoupené JUDr. Jarmilou Dostálovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 14/17, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení částky 1.130.026,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2009, č. j. -274, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. prosince 2008, č. j. -215, ve výroku o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1.130.026,- Kč, není přípustné podle ustanovení (dále též jen „ “), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil ( ), proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132), popřípadě jejichž řešení zpochybnil.

Dovolatelem předložená otázka, zda v případě odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem v souvislosti s výkonem daňového poradenství podle ustanovení , o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění účinném do 31. prosince 2010 (ve znění účinném od 1. ledna 2011 jde o odstavec 8), nese poškozený břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností opodstatňujících závěr, že došlo k porušení povinnosti daňového poradce (takovému, jež bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody), závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce založit nemůže, neboť tato otázka byla judikaturou vyřešena a odvolací soud ji posoudil v souladu s judikatorními závěry.

V rozsudku ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), svazek CD-9/2009, pod číslem C 6852, Nejvyšší soud vyložil, že odpovědnost za škodu způsobenou daňovým poradcem v souvislosti s výkonem jeho činnosti podle ustanovení je odpovědností bez zřetele na zavinění, tedy tzv. objektivní odpovědností (srov. shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. , in www.nsoud.cz), a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž je výkon daňového poradenství, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem daňového poradenství a vznikem škody, přičemž podmínku, že výkon daňového poradenství nebyl řádný, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení uvedeného zákona. Splnění všech těchto předpokladů odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně zjištěno, přičemž důkazní povinnost má v tomto směru poškozený. Daňový poradce se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat.

Na tento výklad, který odpovídá ustálené judikatuře v otázce odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie, jež je v ustanovení věty první , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, upravena obdobně (srov. např. rozsudek ze dne 26. února 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru, svazek 24/2003, pod číslem C 1743 či rozsudek ze dne 20. června 2007, sp. zn. , uveřejněný v Souboru, svazek CD-6/2008, pod číslem C 5247), Nejvyšší soud navázal závěrem, že je povinností daňového poradce poskytnout klientovi takové rady, které jsou v souladu se zákonem a které vedou ke správnému daňovému přiznání; stane-li se proto daňové přiznání v důsledku rady daňového poradce vadným, jde o porušení povinnosti daňového poradce, s níž je spojena objektivní odpovědnost za škodu, a to zásadně bez ohledu na zavinění a na charakter či formu poskytnuté rady.

Nejvyšší soud tedy, stejně jako v případě odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie, posoudil pochybení při výkonu daňového poradenství (porušení povinnosti stanovené v § 6 odst. 1 zákona o daňovém poradenství) za jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem v souvislosti s výkonem daňového poradenství a vyložil, že důkazní povinnost též v této otázce má poškozený (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Zaujal však názor, že poznatek o porušení povinnosti daňového poradce lze dovodit již z té samotné skutečnosti, že se daňové přiznání v důsledku jeho rady stalo vadným. Ústavní soud nálezem ze dne 4. srpna 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, toto rozhodnutí zrušil, neboť tento závěr Nejvyššího soudu shledal ústavně nekonformním. Vytkl dovolacímu soudu, že se nevypořádal s otázkou, zda a jakou právní povinnost daňový poradce konkrétně porušil, a označil za jen stěží akceptovatelné, že by cokoliv z poskytnutých služeb daňového poradce, co vedlo k pozdějším sankcím ze strany správce daně, představovalo porušení určité zákonné povinnosti.

Odvolací soud tak dovodil ve shodě s judikaturou, že porušení právní povinnosti (jež je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou) je předpokladem jak obecné odpovědnosti za škodu upravené ustanovením a násl. obchodního zákoníku, tak speciální odpovědnosti za škodu způsobenou daňovým poradcem v souvislosti s výkonem daňového poradenství podle ustanovení (nyní odst. 8) , a že břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností opodstatňujících závěr o porušení povinnosti daňového poradce nese v poměrech obou odpovědnostních režimů poškozený. Pak je skutečně pro výsledek řízení bez právního významu (a bylo by tudíž procesně neekonomické zkoumat), zda odpovědnost žalované za škodu posoudit v tom či onom z uvedených režimů, jestliže poškozený neunesl důkazní břemeno stran porušení povinnosti; žalobě by v žádném případě nebylo možno vyhovět.

Prosazuje-li dovolatel názor, že – oproti režimu vyplývajícímu z ustanovení a násl. obchodního zákoníku - je na daňovém poradci, aby prokázal, že své povinnosti nezanedbal, prostřednictvím argumentu, že odpovědnost daňového poradce za škodu podle ustanovení je konstruována jako odpovědnost za výsledek, pak pomíjí, že tzv. odpovědnost za výsledek není ničím jiným než odpovědností bez zřetele na zavinění, tedy tzv. objektivní odpovědností [srov. již závěry bývalého Nejvyššího soudu ČSSR uveřejněné pod číslem 63/1962 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stanovisko téhož soudu uveřejněné pod číslem 64/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z pozdější doby pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru, svazek 22/2003, pod číslem C 1597 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2007, sp. zn. , uveřejněný v Souboru, svazek CD-6/2008, pod číslem C 5162]. Obě v úvahu přicházející odpovědnostní konstrukce jsou tedy založeny na tomtéž objektivním principu a skutečnost, že se liší svými liberačními důvody (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. , in www.nsoud.cz), je v posuzované věci nevýznamná, neboť zproštění se odpovědnosti přichází v úvahu pouze v tom případě, že tu odpovědnost za škodu je, tj. že jsou splněny všechny její předpoklady.

Vytýká-li dovolatel v této souvislosti odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, pak (nehledě na zcela zřejmou nedůvodnost této námitky) patrně přehlédl, že dovolací důvod podle ustanovení (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), pod který je možno jeho výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže (srov. ). O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení , se tu nejedná.

Vzhledem k závěrům vyjádřeným v citovaném rozhodnutí Ústavního soudu nemůže přivodit zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce ani argumentace, jíž dovolatel porušení povinností žalovanou dovozuje z té samotné skutečnosti, že jeho účetnictví bylo shledáno neprůkazným a daňová přiznání chybnými.

Závěr o tom, kdo z účastníků řízení nese stran té či oné právně významné skutečnosti důkazní břemeno, je závěrem právním, avšak závěr, že účastník důkazní břemeno neunesl, je závěrem skutkovým (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2010, sp. zn. , a ze dne 29. června 2010, sp. zn. , oba ion www.-nsoud.cz). Dovolací důvod stanovený v (jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady dovolatele proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení rovněž založit nemůže ( ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Podle ustanovení ve spojení s a , větou první, má žalovaná vůči dovolateli, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložila v dovolacím řízení a které spočívají v odměně její advokátky za zastupování a v jejích hotových výdajích ( a 3 ). Advokátka žalované učinila v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby – vyjádřila se k dovolání. Vzhledem k ustanovení ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů, se její odměna určuje podle ustanovení ve spojení s větou první této vyhlášky a činí 10.000,- Kč. Advokátce dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 10.300,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20%, tj. částku 2.060,- Kč, kterou bude advokátka jako plátce této daně povinna z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 12.360,- Kč je dovolatel povinen žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu