Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1147/2026

21 Cdo 1147/2026-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně MAGRIX, s. r. o. se sídlem v Prostějově, Rejskova č. 3089/37, IČO 64507599, zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí č. 47, proti žalované Berg Agro Land und Maschinen s. r. o. se sídlem ve Špindlerově Mlýně, Přední Labskáč. 83, IČO 17087953, zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská č. 1720/7, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. prosince 2025, č. j. -108, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č. j. -65, Okresní soud v Trutnově uložil žalované povinnost vydat žalobkyni a) traktor zn. M. F. 7., výrobní číslo stroje XY, číslo motoru 66 LFTND51447PLD234120, b) lis zn. M. F. 4. Xtra, výrobní číslo stroje XY, c) čelní žací lištu MFDM 254 FK sériové číslo XY, d) čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo XY a e) čelní žací lištu MF DM 254 FK sériové číslo XY (výrok I), a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 166 990,50 Kč (výrok II). Dospěl k závěru, že žalobkyně platně odstoupila od tří kupních smluv na uvedené zemědělské stroje dne 21. 1. 2025 (traktor a lis) a 13. 3. 2025 (žací lišty) z důvodu nezaplacení kupních cen žalovanou, že vzhledem k výhradě vlastnictví žalobkyně vlastnické právo nikdy nepozbyla a že vyzvala žalovanou k vydání všech strojů, ale žalovaná neoprávněně uplatnila zadržovací právo k traktoru, drží stroje bez právního důvodu a odmítla je vydat.

2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j.47 Co 128/2025-108, rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 92 262 Kč (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci soudem prvního stupně. Vevěci rozhodl v nepřítomnosti žalované, jejíž žádost o opětovné odročení jednání neshledal důvodnou, i v nepřítomnosti jejího advokáta, který žádný vlastní důvod k odročení neměl a bez omluvy se k jednání nedostavil. Námitku žalované, kterou uplatnila až v odvolání, „že žalobu považuje za nedůvodnou i z toho důvodu, že má být vydána věc, kterou již nemá ve svém vlastnictví a držení“, považoval odvolací soud pouze za spekulativní úvahu obecného charakteru, když nebyla řádně tvrzena ani prokázána.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvedla, že nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje „v nesprávném posouzení podmínek, za kterých je možné zamítnout žádost o odročení jednání, a podmínek, za kterých by bylo možné rozhodnout v nepřítomnosti jedné ze stran sporu“. Dále namítla, že„v okamžiku, kdy byl vydán rozsudek soudu prvního stupně, žalovaná nebyla vlastníkem ani držitelem předmětných strojů“, „že prodala zemědělské stroje třetí osobě v době předvyhlášením rozsudku soudu prvního stupně“ a že „nebyla pasivně legitimována k vedení sporu“. Žalovaná požádala o odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a navrhla, aby dovolací soud uvedené rozsudky zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

7. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, žerozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolánínelze podat z důvodu vad podle , a b) a

9. V posuzovaném případě žalovaná v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku, kteráby zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

10. Žalovaná v dovolání namítá, že „odvolací soud pochybil, když i přes řádně odůvodněnou žádost o odročení jednání odmítl jednání odročit a rozhodl v nepřítomnosti žalované“, a předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, „za kterých podmínek je možné zamítnout žádost o odročení jednání a za kterých podmínek by bylo možné rozhodnout v nepřítomnosti jedné ze stran sporu“. Tato argumentace však ve skutečnosti vystihuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v ustanovení spočívající v tom, žeúčastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Vady uvedené v ustanoveních , a b) a (tzv. zmatečnosti) však nejsou způsobilým dovolacím důvodem podleustanovení a ani nemohou (samy o sobě) založitpřípustnostdovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení věty druhé přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Takový předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

11. Má-li účastník řízení za to, že bylo odvolací řízení zatíženo zmatečnostní vadou, mámožnost podat žalobu pro zmatečnost ( a násl. ) [což ostatně žalovaná (jakvyplývá z obsahu spisu) učinila podáním ze dne 1. 2. 2026], která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto (zmatečnostních) vad řízení.

12. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, „že prodala zemědělské stroje třetí osobě v době před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, že v době vydání rozsudku soudu prvního stupně nebyla jejich vlastníkem ani držitelem a nebyla pasivně legitimována k vedení sporu“.

13. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že možnost uplatnění nové skutečnosti v odvolacím řízení podle ustanovení předpokládá splnění jediné podmínky spočívající v tom, že účastník tuto skutečnost nemohl uplatnit v řízení předsoudem prvního stupně, protože vznikla (nastala) teprve po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu zedne 16. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněného pod č. 175/2003 v časopise Soudní judikatura, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , jakož i rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2021 Sb. rozh. obč.).

14. Podle judikatury dovolacího soudu při uplatnění nároku na vydání věci je žalobce povinen prokázat okolnosti, od nichž odvozuje vlastnické právo k věci, jakož i skutečnost, žežalovaný nabyl držbu či detenci k jeho věci; naopak žalobce není povinen prokázat, žežalovaný mu věc stále neoprávněně zadržuje. Dojde-li k prokázání nabytí držby či detence žalovaným, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na žalovaném [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 5 580 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), či ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 13 838 v Souboru) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ]. Prokáže-li žalobce, že předmětné věci přešly do držby či detence žalovaného, bude na žalovaném, bude-li se chtít žalobě na vydání věcí ubránit, aby tvrdil aprokázal, že držbu či detenci věcí pozbyl.

15. Jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu (i z obsahu spisu), žalovaná informuje soud až v odůvodnění odvolání ze dne 20. 8. 2025, že „žalobu považuje za nedůvodnou i z toho důvodu, že má být vydána věc, kterou již nemá ve svém vlastnictví a držení“. Jedná se o nové skutečnosti, které nebyly uplatněny (ani jinak nevyšly najevo) v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud správně dovodil, že skutečnost, že věci nedrží, žalovaná nijak řádně netvrdila ani neprokázala, že se jedná pouze o spekulativní úvahu.

16. Protože žalovaná konkrétně netvrdila ani neprokázala, že předmětné stroje nemá již ve svém držení, neunesla tak své důkazní břemeno (a břemeno tvrzení) ohledně pozbytí držby či detence předmětných strojů. Závěr, že účastník důkazní břemeno (břemeno tvrzení) neunesl, je přitom závěrem skutkovým (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4. 2011, sp. zn. ), který nepodléhá dovolacímu přezkumu (podle je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, skutkovým závěrem nalézacích soudů je dovolací soud a contrario vázán).

17. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající sevýroku o nákladech řízení.

18. Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

19. Dovolatelka současně s podáním dovolání navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání čipro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu