Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2613/2015

ROZSUDEK

B. V.

České republiky – Ministerstva vnitra

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3,

o vypořádání za nemovitý majetek

(podle ), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2015, č. j. - 125, takto:

I. Dovolání se

zamítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. května 2014, č. j. -93, poté, co zastavil řízení co do částky 157.768,42 Kč (výrok I), přiznal žalobkyni finanční vypořádání podle za nemovitý majetek zanechaný na území P. R. ve výši 1.984.221,58 Kč (výrok II), čímž nahradil předchozí rozhodnutí Ministerstva vnitra – odboru správy majetku ze dne 18. 6. 2010, č. j. MV-3003-11/OSM-2009, a rozhodnutí ministra vnitra ze dne 19. 10. 2010, č. j. MV-64714-4/VS-2010 (výrok III). Současně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).

K odvolání České republiky coby účastnice řízení Městský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem II pouze tak, že „žalobkyni se přiznává finanční vypořádání podle za nemovitý majetek zanechaný na P. R. ve výši 1.842.231,58 Kč“ (výrok I rozsudku odvolacího soudu); ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), zatímco ve výroku I rozsudek „zůstal nedotčen“ (výrok III); s ohledem na dílčí změnu rozsudku odvolací soud pak rozhodl nejenom o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (výrok IV).

Ve shodě se soudem prvního stupně vyšel odvolací soud ze zjištění, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle , kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území P. R. v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (dále jen „ “), neboť její rodiče [osoby oprávněné podle a c) ] zanechali v rozhodném období nemovitosti na území P. R., jež měli tehdy prokazatelně ve svém vlastnictví. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 21. 6. 2012, č. j. MV-58194-10/OSM-2012, bylo žalobkyni – na podkladě jí podané žádosti ze dne 21. 5. 2012 – přiznáno finanční vypořádání za nemovitý majetek ve výši 157.768,42 Kč.

Co do základu pokládal odvolací soud nárok žalobkyně na finanční vypořádání za nesporný, kdy se účastnice nadále rozcházely v náhledu na rozsah a způsob ocenění nemovitostí zanechaných rodiči žalobkyně na P. R. V situaci, kdy v dané věci nebyla dohledána přihláška k soupisu nemovitého majetku (podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n.), odvolací soud – odkazuje na ust. – určil rozsah a obecnou cenu zanechaných nemovitostí (nacházejících se v obci S., okres M.) s využitím jiných listinných důkazů, zejm. y vystavené dne 14. 6. 1940 Ústavem pro péči o uprchlíky a z výměru Komise pro odškodnění osadníků při Ministerstvu vnitra z r. 1945, majících z pohledu současného právního řádu charakter veřejných listin ( , ; ). Podpůrně pak odvolací soud odkázal též na obsah dalších provedených důkazů (hlášení o majetku zemědělců z území připojených k sousedním státům ze dne 30. 10. 1939, potvrzení Ministerstva národní obrany ze dne 21. 11. 1938 o přídělu, žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 20. 3. 1940, protokoly pořízené na četnické stanici V. B. dne 27. 3. 1941 a 30. 3. 1941, jakož i porovnání s jinými soudem rozhodovanými případy), jež zjištění o rozsahu a hodnotě zanechaného majetku ve vlastnictví rodičů žalobkyně podporují.

Při určení výše vypořádání odvolací soud vycházel z ustanovení , podle nějž se výše vypořádání určuje z ceny nemovitostí, která je uvedena v přihlášce k náhradě (podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n.), v níž se uváděla cena obecná (§ 5 odst. 2 písm. e/ vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n.). Obecnou cenu pozemků vzal za prokázanou ve výši 162.100,- K (byť, jak uvedeno shora, se přihláška k náhradě nedohledala). Jenom za pozemky tak činí výše vypořádání 1.621.000,- Kč (s použitím zákonem stanoveného indexu 10, jímž se cena násobí; a 3 ) a s ohledem na zákonný limit, stanovený , pokládal pak odvolací soud za nadbytečné zabývat se detailně obecnou cenou staveb zanechaných rodiči žalobkyně na území P. R., měl-li jinak za zjištěné, že tato cena s určitostí převyšovala 37.900,- K (tj. 379.000,- Kč). Od částky 2.000.000,- Kč pak odečetl žalobkyni již vyplacenou náhradu 157.768,42 Kč, a finanční vypořádání tak určil v rozdílu ve výši 1.842.231,58 Kč (čímž korigoval závěry soudu prvního stupně, v tomto směru dotčené početní chybou). Přitom odmítl názor státu (povinné), že při určení výše vypořádání je v daném případě namístě vycházet z ceny přídělové, uvedené v ě o přídělu nemovitostí rodičům žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala Česká republika – Ministerstvo vnitra dovolání, jež pokládá za přípustné podle pro řešení právních otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešených; jako dovolací důvod pak ohlašuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ( ). Za ně pokládá jednak to, že při zjišťování rozsahu a hodnoty nemovitostí, zanechaných právními předchůdci žalobkyně na území P. R., odvolací soud vycházel z dokumentu u pro péči o uprchlíky, jenž – dle názoru dovolatelky – není veřejnou u „ve smyslu § 4 vládního nařízení 291/1938 Sb.“ (myšleno patrně nařízení č. 292/1938 Sb. z. a n.“). Za nepoužitelný a účelový pak pokládá dovolatelka odvolacím soudem prováděný důkaz protokolem o výpovědi svědků z r. 1941 a současně namítá, že k ě vystavené Obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvem pro výstavbu kolonií v P. z 19. 11. 1941 (jež podle názoru dovolatelky zpochybňuje vlastnictví rodičů žalobkyně k některým ze zanechaných nemovitostí) soud nepřihlédl. V otázce ceny nemovitostí dovolatelka argumentuje ve prospěch ceny přídělové, uvedené v rozhodnutí o přídělu nemovitostí (přídělové ě), nedochovala-li se přihláška k náhradě ani jiná podle Odvolacímu soudu také vytýká, že rezignoval na přesné zjištění ceny staveb. Dodává, že smyslem je toliko zmírnění některých majetkových křivd a že stanovení podmínek a rozsahu restituce je vždy věcí státu. Klade též otázku o povaze řízení dle části páté , jež se – dle jejího názoru – blíží spíše nespornému řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, které je – se zřetelem na data zahájení řízení a čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – rozhodné pro dovolací přezkum.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou – státem jako účastníkem řízení, za nějž jedná pověřená zaměstnankyně s právnickým vzděláním ( ), a ve lhůtě stanovené , shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení pro řešení právní otázky určení výše odškodnění (vypořádání) podle , není-li možné výši odškodnění určit na základě přihlášky k náhradě podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n., kterou se ve své rozhodovací praxi za obdobných okolností dosud nezabýval.

Neshledávaje zmatečnosti ani jiné vady řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ( ), se Nejvyšší soud – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný v dovolání.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z relevantních ustanovení pro věc nyní posuzovanou lze ocitovat následující:

Nárok na vypořádání uplatní oprávněná osoba formou písemné žádosti s přílohami podanou ve lhůtě podle § 5 odst. 1. V žádosti oprávněná osoba uvede vedle svých nacionálií i údaje o nemovitosti, za kterou odškodnění žádá, a popis konkrétní události, která vedla k zanechání nemovitosti na P. R. (srov. § 6 odst. 1).

K žádosti oprávněná osoba přiloží: a) y prokazující státní občanství podle , b) kopii platného občanského průkazu prokazující občanství České republiky, c) popis nemovitosti a jejího příslušenství kupříkladu údaji o katastrálním území, čísle knihovní vložky, druhu nemovitosti, zastavěné ploše, roku výstavby, výměře pozemků, účelového určení pozemků, spoluvlastnických poměrech, d) přihlášku k náhradě, kterou je povinný soupis nemovitého majetku podle zvláštních právních předpisů (srov. ).

Přihlášku k soupisu nemovitého majetku podle odstavce 2 písm. d) lze nahradit kupní nebo darovací smlouvou anebo u prokazující vlastnictví nemovitosti oprávněnou osobou a prokazující její ocenění nebo cenu. y musejí mít podle současného právního řádu charakter veřejné y. Smlouvy nebo y podle tohoto odstavce musejí být datovány nejpozději dnem 29. června 1945 (srov. ).

Ocenění nebo cenu nemovitosti prokáže oprávněná osoba přihláškou k náhradě, kupní, darovací nebo obdobnou smlouvou nebo u, která má podle současného právního řádu charakter veřejné y (srov. ).

Vypořádání vyplácí oprávněné osobě povinná osoba v penězích (srov. § 7 odst. 1).

Výše vypořádání se určí z ceny nemovitosti, která je uvedena v přihlášce k náhradě, vynásobené indexem 10 (srov. § 7 odst. 2).

Nelze-li takto výši odškodnění určit, použije se ocenění nebo cena nemovitosti uvedená ve smlouvě nebo ě uvedené v vynásobená indexem 10. Je-li v těchto smlouvách nebo listinách uvedeno více rozdílných ocenění nebo cen, použije se pro určení výše odškodnění smlouva nebo s pozdějším datem (srov. ).

V případě, že oprávněná osoba byla již odškodněna podle dosavadních právních předpisů a podala žádost o odškodnění podle tohoto zákona, bude výše odškodnění stanovena jako rozdíl částky vypočtené podle odstavců 2 a 3 a částky odškodnění vyplacené oprávněné osobě podle dosavadních právních předpisů (srov. § 7 odst. 4).

Výše vypořádání nesmí převýšit celkem částku 2 000 000 Kč, a to i v případě, je-li více oprávněných osob (srov. § 7 odst. 5).

Výkladem shora citovaných ustanovení nelze než dovodit (a tak činí i ustálená judikatura dovolacího soudu – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. , dostupná spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), že pro určení výše finančního vypořádání za zanechaný majetek zákon jako rozhodující pokládá okruh a cenu nemovitostí uvedené v přihlášce k soupisu dle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n. (srov. § 7 odst. 2), přičemž k využití jiných podkladů pro určení výše vypořádání právní úprava otevírá prostor toliko za splnění hypotézy uvedené v zákona, tj. v případě, že rozsah odškodnění nelze vypočíst na základě informací obsažených v přihlášce. V takovém případě je třeba použít ocenění nebo cenu nemovitosti uvedené ve smlouvě nebo ě dle , přičemž je-li v těchto smlouvách nebo listinách uvedeno více rozdílných ocenění nebo cen, použije se pro určení výše odškodnění smlouva nebo s pozdějším datem. y, jimiž lze nahradit přihlášku k soupisu, musejí mít charakter veřejné y podle současného právního řádu a musejí být datovány nejpozději dnem 29. června 1945 (srov. , ).

Promítnuto na případ nyní posuzovaný, odvolací soud nepochybil, vycházel-li při určení výše odškodnění z y vystavené dne 14. 6. 1940 Ústavem pro péči o uprchlíky, jež je nejpozději datovanou veřejnou u, zachycující okruh nemovitostí zanechaných rodiči žalobkyně na P. R. a jejich obecnou cenu. Nedůvodná je námitka dovolatelky o povaze zmíněné y, jež je veřejnou u podle současného právního řádu ( , ), v situaci, kdy byla vydána Ústavem coby orgánem, na nějž byl právním předpisem přenesen výkon státní správy, a v mezích jeho pravomoci (k postavení a působnosti u pro péči o uprchlíky srov. §§ 1 a 4 vládního nařízení č. 292/1938 Sb. z. a n.).

Za dané situace bylo pak nadbytečné provádět dokazování dalšími listinami (z nichž výměr Komise pro odškodnění – coby dokument orgánu zřízeného vl. nařízením č. 317/1941 Sb. z. a n. – byl vydán až 13. října 1945, tj. po 29. červnu 1945), jež ovšem – ve vztahu k závěrům odvolacího soudu – měly význam toliko podpůrný a stvrzovaly již jinak učiněné zjištění o rozsahu a ceně zanechaného nemovitého majetku.

Z uvedeného současně vyplývá, že neobstojí názor dovolatelky o použitelnosti rozhodnutí o přídělu a přídělové ceny v něm stanovené, jež je veřejnou u staršího data, nehledě na to, že přídělová cena (jež mohla být i cenou sníženou – srov. např. §§ 8 a 9 zákona č. 224/1925 Sb. z. a n.) zpravidla nekorespondovala obecné ceně nemovitostí (přinejmenším v době rozhodné pro určení výše odškodnění). u podřaditelnou ust. a 6 (jíž bylo by lze prokazovat okruh vlastněného, zanechaného majetku a jeho cenu) není pak ani vystavená Obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvem pro výstavbu kolonií v Praze dne 19. listopadu 1941, jež je u vydanou družstvem jako soukromým subjektem (a jež současně není kupní ani darovací smlouvou), a jež proto nemůže mít povahu veřejné y podle současného právního řádu (srov. , ).

Konečně s odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že pokud pro určení výše finanční náhrady zákon primárně vychází z obecné ceny zanechaných nemovitostí (uvedené v přihlášce k soupisu dle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. z. a n. – srov. § 5 odst. 2 písm. e/ cit. nařízení), pak není rozumného důvodu – v případě, že se tato přihláška nedochovala – vycházet z hodnoty, jež se s obecnou cenou nemovitostí v době rozhodné pro určení výše odškodnění zřetelně rozchází. Tedy i pro případy tohoto „náhradního“ způsobu ocenění je zřejmé, že základem pro určení výše vypořádání má být obecná cena nemovitosti (uvedená v převodní smlouvě anebo jiné ě prokazující vlastnictví nemovitosti oprávněnou osobou a její ocenění nebo cenu).

Je-li pak z výsledků provedeného dokazování zřejmé, že cena zanechaných pozemků a staveb, jež je základem odškodnění, zřetelně převyšuje částku 2 000 000 Kč (a tedy že vypořádání v penězích tak či onak dosahuje zákonem stanoveného limitu 2 000 000 Kč (s použitím indexu 10, stanoveného ), není vadou řízení, nezjišťoval-li odvolací soud detailně obecnou cenu té které nemovitosti a neprováděl-li již ve věci další dokazování.

Za dané situace je pak i dovolatelkou položená otázka procesního práva, týkající se povahy řízení dle části páté ( a násl.), ryze akademická, zde bez vlivu na rozhodnutí o věci samé. Tato otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dříve vyřešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. ; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2015, sp. zn. ; z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 25. března 2010, sp. zn. ), a s přijatým řešením rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu není.

Měl-li odvolací soud prokázaný rozsah nemovitostí ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně, jež tito zanechali v rozhodném období na území P. R., a to jak prostřednictvím listin majících charakter listin veřejných, tak i dalšími důkazy, byť nesplňujícími kritéria listin podle , nebylo v projednávané věci účelné ani hospodárné dokládat tyto skutečnosti dalšími listinami podle , jak požaduje dovolatelka.

V reakci na ústavněprávní argumentaci dovolatelky (o tom, že restituce jsou beneficiem státu) je třeba uvést i to, že přijetím coby restitučního předpisu, byť s odstupem 20 let, se demokratická společnost snaží alespoň o částečné zmírnění následků majetkových křivd občanům České republiky, k nimž došlo zanecháním nemovitého majetku na území P. R. v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. Má-li být v daném případě zmírnění majetkové křivdy realizováno právě na základě aplikace výše citovaných zákonných norem (interpretovaných ovšem i se zřetelem k jejich smyslu tak, aby byl naplněn účel restituce), nelze odvolacím soudem přijaté závěry pokládat jakkoliv za rozporné s judikaturou Ústavního soudu, tedy včetně dovolatelkou citovaných usnesení Ústavního soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. , a ze dne 31. října 2000, sp. zn. , pojednávajících o tom, že stanovení okruhu oprávněných osob, jakož i rozsahu majetku a časového limitu restitucí, a to právě ve vztahu k , je věcí zákonodárce; o správnosti tohoto závěru sporu není. [K interpretaci restitučních předpisů lze pak z rozhodovací praxe Ústavního soudu odkázat také například na nález ze dne 24. února 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 52, č. 33; nález ze dne 4. dubna 2012, sp. zn. , nebo nález ze dne 26. června 2012, sp. zn. , uveřejněné tamtéž ve svazku 65 pod čísly 73 a 125].

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo žalobkyni přiznáno finanční vypořádání podle za nemovitý majetek zanechaný na P. R. ve výši 1.842.231,58 Kč, je správný.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalované zamítl ( ).

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádné z účastnic, neboť dovolatatelka v tomto řízení neuspěla a žalobkyni, jež by na náhradu nákladů tohoto řízení měla jinak zásadně právo (srov. , a ), v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu