Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3764/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. V. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Samkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pražská 140, PSČ 261 01, proti žalovaným 1/ K. K., 2/ JUDr. J. D., oběma zastoupeným JUDr. Josefem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slovenská 955/7, PSČ 120 00, a 3/ Michalu Edlovi, jako správci konkursní podstaty úpadce STEKO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48950122, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Muroněm, advokátem, se sídlem v Praze 4, Mikulova 1571/15, PSČ 149 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2013, č. j. -585, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 2. března 2010, č. j. -378, Krajský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se Ing. V. S. domáhal určení pravosti své pohledávky ve výši 2 481 361 Kč přihlášené do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce STEKO, spol. s r. o. u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (bod II., III. a IV. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (druhý, třetí a čtvrtý výrok).

Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když první rozhodnutí – rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2010, č. j. -461 – zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. .

Odvolací soud dospěl k závěru, že uznání závazku ze dne 25. února 2002, 28. ledna 2004 a 30. září 2006, jimiž měl úpadce uznat své závazky vůči žalobci, nejsou učiněna v zákonem požadované formě podle , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Nedostatek formy pak podle odvolacího soudu způsobuje neplatnost těchto právních úkonů a nemožnost založit účinky podle obch. zák. Z uvedeného důvodu byla námitka promlčení vznesená žalovanými důvodná a rozhodnutí soudu prvního stupně je tak správné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla řešena, uplatňuje dovolací důvod podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „“), tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném rozsudku nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může (vycházeje přitom chybně z v jeho znění účinném od 1. ledna 2013), možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Dovolání žalobce, jež může být přípustné pouze podle (o případ uvedený nejde), Nejvyšší soud podle věty první a odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí nečiní právně významným dovolatelem zpochybněná právní otázka, zda ustanovení § 132 odst. 3 obch. zák. platí i pro jednostranný právní úkon (uznání závazku), neboť jde o otázku Nejvyšším soudem již vyřešenou. K tomu srov. především rozsudek ze dne 26. října 2011, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , jehož závěry obstály i v ústavní rovině, když ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. září 2014, sp. zn. . V posledně označeném usnesení (vydaném v řízení vedeném mezi stejnými účastníky na základě dovolání, v němž dovolatel uplatňoval stejnou argumentaci jako v této věci) Nejvyšší soud výslovně uvedl, že vzhledem k účelu sledovanému ustanovením § 132 odst. 3 obch. zák., jímž je zejména ochrana zájmů třetích osob, není žádného důvodu činit rozdíl mezi dvoustranným a jednostranným právním úkonem zasahujícím do práv třetích osob.

Napadené rozhodnutí je přitom s výše uvedeným závěrem v souladu.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení větu první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Zatímco třetímu žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, náklady prvního a druhého žalovaného sestávají z mimosmluvní odměny jejich advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. listopadu 2015), která podle bodu 5., , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění činí u každého z žalovaných částku 2 480 Kč, tj. celkem 4 960 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu), což s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 104,60 Kč představuje částku 6 364,60 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit prvnímu a druhému žalovanému společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu