Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3369/2015

29 Cdo 3369/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44 84 89 43, proti žalovanému Ing. P. T., zastoupenému Mgr. Marianem Babicem, advokátem, se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, PSČ 746 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. dubna 2015, č. j. -160, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. -44, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. června 2012, č. j. -16, ve znění usnesení ze dne 4. července 2012, č. j. -28, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,864.639,- Kč s 6% úrokem od 29. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.548,80 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 143.710,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, domáhaje se jeho změny a zrušení směnečného platebního rozkazu; následným podáním ze dne 7. ledna 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. dubna 2015, č. j. -160, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 5. února 2015, č. j. -150, jímž Krajský soud v Ostravě přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků (jen) z jedné poloviny.

Šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když usnesení ze dne 30. května 2013, č. j. -95, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 26. března 2013, č. j. -86, kterým Krajský soud v Ostravě nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků, zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. ledna 2014, č. j. -110, a následně usnesením ze dne 13. května 2014, č. j. -123, Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2013, č. j. -86.

Odvolací soud – vycházeje ze závěrů formulovaných v kasačním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014 a žalovaným doložených osobních a majetkových poměrů – shodně se soudem prvního stupně neshledal důvody pro to, aby žalovanému bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu přesahujícím 50 %.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že spočívá na řešení otázky procesního práva, kterým se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení sp. zn. (jde o usnesení ze dne 17. července 2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 99/2013“).

Dovolatel namítá, že kritéria, která odvolací soud použil při hodnocení jeho žádosti, jsou nepřiměřeně přísná a dalece přesahují podmínky stanovené v judikatuře dovolacího soudu. Přitom poukazuje (mimo jiné) na to, že výši své mzdy osvědčil pracovní smlouvou a mzdovým výměrem. Nesouhlasí ani s výtkou, že neuváženě naložil s částkou 100.000,- Kč, kterou získal prodejem svého obchodního podílu (ve společnosti SHOT AERO, s. r. o.) a kterou spotřeboval na hrazení svých běžných potřeb, maje za to, že v situaci, kdy byl do 31. prosince 2013 v evidenci uchazečů o zaměstnání a následně od 1. ledna 2014 zaměstnán s mzdou asi 10.000,- Kč měsíčně, mu nelze vytýkat, že příjem z prodeje obchodního podílu použil na běžné výdaje.

K „neprokázání tvrzení o tom, že neměl příjem z výkonu funkce statutárního orgánu“, toliko uvedl, že negativní tvrzení se nedokazují. Navíc z výkonu funkce žádné příjmy neměl, nehledě na to, že nebylo v jeho možnostech „přinutit společnosti, v nichž už nijak nefiguruje, k vystavení (případných) potvrzení“.

Konečně dovolatel připomíná, že výše poplatku činila 143.710,- Kč a (jen) poloviční osvobození od poplatkové povinnosti pro něho prakticky nic neřeší.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalovanému přizná osvobození od soudních poplatků v plné výši.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům formulovaným v R 99/2013; úvahu odvolacího soudu, podle níž žalovaný nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu vyšším než 50 %, pak Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenou (k tomu srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. ) ani na základě argumentů žalovaného obsažených v dovolání.

Za rozhodující přitom považuje, že žalovaný v době následující po vzniku poplatkové povinnosti nakládal s částkou minimálně 170.000,- Kč (kupní cena za prodej obchodního podílu a zůstatek na účtu u „penzijního fondu Allianz“), jakož i to, že nově ohledně svých majetkových poměrů uvedl, že splácí spotřebitelský úvěr (ve výši 70.000,- Kč), aniž by konkretizoval jeho účel, včetně majetkové hodnoty takto získané (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud posuzoval jako právně významnou pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků i skutečnost, že poplatník neúspěšně žádal o poskytnutí úvěru k úhradě soudního poplatku).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu