Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4440/2017-146

-146

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Moravského Peněžníhou - spořitelního družstva, se sídlem v Praze, Senovážné náměstí 1375/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 30 78 35, zastoupeného Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, PSČ 710 00, proti žalovaným 1)M. M., a 2)J. M., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 3161/13, PSČ 767 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2017, č. j. -125, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k námitkám obou žalovaných rozsudkem ze dne 5. října 2016, č. j. -61, ponechal vůči oběma žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. května 2016, č. j. -19, jímž uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 31. března 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení 88.463,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, domáhajíce se zrušení směnečného platebního rozkazu.

Následným podáním první žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2017, č. j. -109, přiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %.

Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 2. května 2017, č. j. -125, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jakožto věcně správné.

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , (dále jen „“) a odkazuje na poměry prvního žalovaného – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v rozsahu převyšujícím 80 % poplatkové povinnosti.

Dovolání prvního žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá (v obecné poloze) závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v důvodech usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; úvahu odvolacího soudu, podle níž první žalovaný nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu vyšším než 80 %, pak Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenou (k tomu srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. ) ani na základě argumentů obsažených v dovolání. Dále též viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 17. února 2016, sp. zn. ), ze dne 8. října 2013, sp. zn. a ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. .

Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. ). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. .

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2017

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu