Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3981/2015

28 Cdo 3981/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. Š., N., b) M. Š., S.-P., c) MUDr. F. Š., B., všech zastoupených JUDr. Jindřichem Budilem, advokátem se sídlem ve Voticích, Pražská 146, proti žalované České republice –Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o určení vlastnického práva, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. -35, t a k t o:I. Dovolání žalobců se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. června 2015, č. j. -35, potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 12. května 2015, č. j. -26, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků.

Proti usnesení krajského soudu podali žalobci společné dovolání, v němž uvedli, že krajský soud věc nesprávně posoudil, neboť se podrobněji nezabýval důvody zmeškání restituční lhůty z jejich strany. Dovolatelé uvedli, že nepromeškali restituční lhůty z nedbalosti či opomenutím, ale z důvodu, že nemohli předložit y k prokázání svých nároků. Domnívají se proto, že stanovisko soudu o zjevné bezúspěšnosti uplatnění práva je předčasné.

Nejvyšší soud ve věci postupoval podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz článek II bod 2 zákona č. 293/2012 Sb. a článek II bod 7 , kterými se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) – dále jen

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými (účastníky řízení) a řádně zastoupenými podle , se zabýval jeho přípustností a shledal, že dovolání žalobců trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat jej lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné. Musí tedy uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně zcela konkrétně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem ( ). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti ( ). Pouhá citace ustanovení není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Dovolatelé však v dovolání vůbec nevymezují, jaké předpoklady přípustnosti podle byly podle nich naplněny; neuvádí žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neformulují otázku, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako nesdělují žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak, tedy neuvádějí to, v čem konkrétně spatřují splnění předpokladů dovolání podle Pokud žalobci v dovolání pouze tvrdí, že stanovisko soudu o zjevné bezúspěšnosti uplatnění práva je předčasné a že odvolací soud se podrobněji nezabýval důvody zmeškání „restituční lhůty“ ze strany dovolatelů, nezbývá než uzavřít, že tato tvrzení neobsahují údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz; anebo např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, nýbrž je musel odmítnout ( , věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a , části věty před středníkem, Žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2015

Mgr. Petr Kraus předseda senátu