Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3648/2017

-221

USNESENÍ

M. M.

1. G. R.

,

2. L. R.

, a

3. Gaston o.s.

, IČ 285 51 591, se sídlem v Čáslavsku 34,

o

zaplacení částky 1.485.000 Kč

, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 10. prosince 2015, č. j. -173, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, č. j. -146, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 1.485.000 Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Soud shledal požadavek žalobce na vrácení vkladu investovaného do sdružení Gaston o.s., na rekonstrukci nemovitosti v obci Č., v níž měl být za účelem zisku provozován domov pro seniory, neopodstatněným. Ve věci bylo prokázáno, že žalobce byl ze sdružení vyloučen, ze , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a ani ze stanov sdružení se nepodává nárok vyloučeného člena na vrácení vkladu. Peníze poskytnuté žalobcem byly navíc, jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 18. 10. 2012, č. j. -1806, proinvestovány zcela v souladu s původním ujednáním účastníků. Okresní soud tedy uzavřel, že žalovaní 1. a 2. nejsou ve sporu pasivně věcně legitimováni a žalovanému 3. povinnost k vrácení vkladu nevznikla.

K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, jenž je rozsudkem ze dne 10. 12. 2015 č. j. -173, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud označil skutkový stav věci za náležitě zjištěný soudem prvního stupně a zdůraznil, že smlouva o vkladu uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 3. dne 1. 5. 2007 negarantovala žalobci vrácení vkladu v případě jeho vyloučení či nepoužití vložených prostředků na zamýšlenou rekonstrukci. Vyloučený člen sdružení se může proti tomuto bránit žalobou ve smyslu , má-li dojít k vypořádání finančních prostředků, pak jen tehdy, došlo-li k zániku sdružení jako takového. Námitka žalobce, že si peníze ponechal žalovaný 1. se jeví bezpředmětnou, neboť jejich případného vrácení se může domáhat pouze žalovaný 3., o jehož finanční prostředky se jednalo.

Proti rozsudku odvolacího soudu brojí žalobce dovoláním a jako dovolací důvod uvádí odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe odvolacím soudem, jestliže se nezabýval otázkami podstatnými pro objasnění skutkového stavu. Dovolatel zdůrazňuje, že soudy skutkově nezkoumaly předložené důkazy a skutečnosti založené ve spise a nepostupovaly při provádění jednotlivých důkazů v souladu s příslušnými právními předpisy a ústavně zaručenými právy. Především odvolací soud pochybil, když neposuzoval, kdy a za jakých okolností byl žalobce vyloučen z občanského sdružení a zda vůbec či jakým způsobem byly použity jím poskytnuté finanční prostředky ke sjednanému účelu. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2014, které je podle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho projednatelností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu je napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je ve smyslu shora citovaného ustanovení vymezení důvodu dovolání s vylíčením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), a zároveň musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a současně vyložit, v čem má tato nesprávnost spočívat ( ). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti – viz (k vymezení přípustnosti srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , jakož i rozhodnutí v něm odkazovaná).

Nastíněným požadavkům žalobce ve svém podání (posouzeném rovněž z obsahového hlediska) nedostál. Za dovolací důvod totiž označuje nedostatečné objasnění skutkového stavu, rozporuje skutková zjištění, avšak zcela rezignuje na vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti mimořádného opravného prostředku ve smyslu Nikterak tedy nepoukazuje na konkrétní judikaturu či v ní přijaté závěry, od nichž se měl odvolací soud při posouzení věci odchýlit nebo jež naznačují rozdílnost rozhodování Nejvyššího soudu, popřípadě provázanost s konkrétní otázkou, která by měla být vyřešena jinak či nebyla řešena vůbec. Žalobce své přesvědčení o tom, že mu náleží požadovaná náhrada, odvíjí především od odlišného pojetí skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Veškerou argumentaci soustředí proti skutkovým závěrům, k nimž soudy dospěly na podkladě v řízení předložených důkazů, eventuálně proti způsobu provádění důkazů. Skutkovými zjištěními nalézacích soudů je přitom dovolací soud vázán, neboť jako toliko přezkumná instance není dle zákona (srov. zejména a ) nadán způsobilostí je jakkoli revidovat (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ,

či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. ). Ani způsob provádění a hodnocení důkazů pak nelze bez dalšího předmětem dovolacího přezkumu učinit (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. , či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že podání trpí vadami, jež nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, pročež v souladu s , větou první, přistoupil k jeho odmítnutí (k tomu srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , či ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a s tím, že na straně žalovaných, již by na jejich náhradu měli v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 5. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu