Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3318/2017

28 Cdo 3318/2017-226

U S N E S E N Í

M. M. R. V.

hlavnímu městu Praze

se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15,

o určení vlastnického práva

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2017, č. j. -198, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11. 3. 2016, č. j. -164, určil, že žalobkyně je vlastnicí v rozhodnutí blíže specifikovaných pozemků (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Konstatoval předně, že s ohledem na duplicitní zápis vlastnického práva (spolu se žalovaným) v katastru nemovitostí má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Vycházeje z provedeného dokazování dospěl obvodní soud k závěru, že žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně) svého vlastnického práva nikdy nepozbyla, zatímco k zaevidování pozemků jako majetku státu, jenž je tak nemohl platně převést rozhodnutím ze dne 11. 8. 1992 na žalovaného, došlo pouze v důsledku administrativního pochybení katastrálního úřadu, a proto nebylo důvodu směřovat eventuální nárok do rámce restitučních předpisů.

K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 24. 1. 2017 č. j. -198, změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud zdůraznil, že pro úspěšné projednání určovací žaloby nebyla splněna ani jedna z judikaturou vymezených podmínek (žalobkyně v době možného vznesení restitučního nároku nebyla jako vlastnice zapsána v katastru nemovitostí, pozemky nedržela a stát se k ní jako k vlastnici nechoval). Při neuplatnění restitučního nároku v propadné lhůtě přešlo vlastnické právo podle , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu brojí žalobkyně dovoláním a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu Dovolatelka v prvé řadě zdůrazňuje, že nikdy nepřestala být vlastnicí předmětných pozemků, a proto zde nebyl důvod k jejich vydání v restitučním řízení. Dále žalobkyně rozporuje názor odvolacího soudu, že žalovaný disponoval nabývacím titulem pro své vlastnické právo, neboť rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 11. 8. 1992 za něj nelze považovat, přičemž stát jako nevlastník nemohl na jiného převést více práv než sám měl. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil, eventuálně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením odvolacího soudu, zpochybnil přiléhavost vznesených dovolacích námitek a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, popřípadě zamítnuto.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho projednatelností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu je napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je ve smyslu shora citovaného ustanovení vymezení důvodu dovolání s vylíčením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), a zároveň musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a současně vyložit, v čem má tato nesprávnost spočívat ( ). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti – viz (k vymezení přípustnosti srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. , jakož i rozhodnutí v něm odkazovaná).

Nastíněným požadavkům žalobkyně ve svém podání (posouzeném rovněž z obsahového hlediska) nedostála. Ač za dovolací důvod označuje nesprávné právní posouzení věci, rozporuje pouze skutková zjištění a zcela rezignuje na vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého podání ve smyslu Nikterak nepoukazuje na konkrétní judikaturu či v ní přijaté závěry, od nichž se měl odvolací soud při posouzení věci odchýlit, nenaznačuje rozdílnost rozhodování Nejvyššího soudu, popřípadě provázanost s konkrétní otázkou, jež měla být zodpovězena jinak či dosud řešena nebyla. Žalobkyně své přesvědčení o tom, že je vlastnicí pozemků, odvíjí především od odlišného pojetí skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud. Skutkovými zjištěními nalézacích soudů je přitom dovolací soud vázán, neboť jako toliko přezkumná instance není dle zákona (srov. zejména a ) nadán způsobilostí je jakkoli revidovat (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ,

či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. ).

Ačkoli dovolatelka uvedla, že napadá rozsudek odvolacího soudu včetně nákladových výroků, žádnou argumentaci – natož takovou, jež by se vázala k obligatornímu vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ) – ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení nevznáší (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že podání trpí vadami, jež nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, pročež v souladu s , větou první, přistoupil k jeho odmítnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , či ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení sice vznikly procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady,

s přihlédnutím k povaze sporu a úkonům žalovaného je však nelze v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu pokládat za účelné, neboť

u hlavního města Prahy lze zpravidla presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů, není-li prokázána existence zvláštních okolností vyžadujících zastoupení advokátem, což ovšem není posuzovaný případ (k tomu srovnej více např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , a judikaturu zde odkazovanou).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 1. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu