Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3201/2018

-642

USNESENÍ

Š. H.

,

nar. XY, bytem XY, b)

B. M.

, nar. XY, bytem XY, a c)

L. R.

, nar. XY, bytem XY, všech zastoupených Štěpánem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 365/21, proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované

hlavního města Prahy

, IČ 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2017, č. j. -571, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. -539, zamítl návrh žalobců na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky včetně vedlejšího účastníka (výroky II. a III.). Nevyhověl tak návrhu žalobců na obnovu zmiňovaného řízení, jíž se domáhali s poukazem na skutečnost, že důvod, pro nějž byla žaloba v původním řízení zamítnuta (nedostatek pasivní věcné legitimace žalované), odpadl. Vlastníkem pozemku, jenž byl předmětem původního sporu, se totiž podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), v důsledku smrti J. K. ve spojení s tím, že všichni doposud zjištění dědici dědictví po něm odmítli, stala opět Česká republika. Dle obvodního soudu, byť byla žaloba na obnovu řízení podána včas před uplynutím tří měsíců od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení (viz , část věty za středníkem, , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), nebyly splněny podmínky pro její povolení, poněvadž žalobci nové okolnosti mohli uplatnit již v řízení před odvolacím soudem, nadto dědické řízení po J. K., na něž odkazují, nebylo v době rozhodování obvodního soudu pravomocně skončeno. Dále konstatoval, že obnova řízení se může týkat pouze skutečností, které existovaly už v době původního řízení, což rovněž není v posuzovaném případě splněno. Z vyřčených důvodů žalobu zamítl.

K odvolání žalobců přezkoumal zmíněné rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 13. 3. 2017, č. j. -571, ve výrocích I. a II. potvrdil, změnil ve výroku III. tak, že se vedlejšímu účastníku na straně žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud přisvědčil soudu prvního stupně, přičemž zdůraznil, že žalobci, jakožto zainteresované osoby ve smyslu , mohli využít možnosti nahlédnout do dědického spisu a rozhodné okolnosti zjistit již v průběhu původního řízení. Za správný považoval názor soudu prvního stupně, podle něhož skutečnosti spojené s vypořádáním dědictví po J. K. ještě nenastaly, nebylo-li dědické řízení pravomocně skončeno. Nemohou-li tedy prokázaná fakta prozatím přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, bylo korektním jejich návrh zamítnout, pročež naříkané usnesení potvrdil.

Proti uvedenému rozhodnutí brojí dovoláním žalobci, majíce za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejprve zpochybňují názor odvolacího soudu stran nezbytné bdělosti žalobců, již dbajíce svých práv, měli dle jeho názoru v průběhu původního řízení před odvolacím soudem využít možnosti nahlédnutí do dědického spisu týkajícího se J. K., čímž by vědomost o nyní akcentovaných skutečnostech získali ještě před vyhlášením rozsudku. Namítají, že zásada

vigilantibus iura scripta sunt

byla odvolacím soudem uplatněna zdravému rozumu odporujícím způsobem (poukazují přitom na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. ). Rovněž sporují úsudek o neexistenci důvodu obnovy, nedošlo-li k pravomocnému skončení dědického řízení, domnívajíce se, že po povolení obnovy měl by soud přistoupit k přerušení řízení do rozhodnutí o dědictví. Závěrem dodávají, že odvolací soud pochybil, neprovedl-li důkaz dědickým spisem. Považujíce usnesení za vnitřně rozporné, navrhují jeho kasaci, jakož i zrušení usnesení obvodního soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se nesouhlasně vyjádřili jak vedlejší účastník na straně žalované, tak sama žalovaná. Oba předně artikulovali výhrady k dodržení formálních náležitostí mimořádného opravného prostředku, žalovaná pak poukázala na absenci důvodů pro obnovu řízení a shodně navrhli dovolání žalobců odmítnout, resp. zamítnout. Na obě podání reagovali žalobci replikami.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými podle , zabýval jeho náležitostmi a přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V souladu s musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání, je ve smyslu obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání předestřít, které z tam vyjmenovaných hledisek považuje za naplněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu řečeného ustanovení nebo jeho části (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. , dále viz např. též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , body 16 až 19, ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. , bod 11, či ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. , bod 6).

V aktuálně řešeném sporu spočívá ve vztahu k žalobcům negativní rozhodnutí odvolacího soudu na dvou relativně samostatných důvodech, přičemž pro oba (skutečnost, že námitku probíhajícího dědického řízení, v němž existuje eventualita, že majetek, jenž je jeho předmětem, připadne státu, mohli žalobci uplatnit již v průběhu původního řízení před odvolacím soudem; neexistence důvodu pro obnovu řízení, nebylo-li odkazované dědické řízení doposud pravomocně skončeno, a není tedy na jisto postaveno vlastnické právo České republiky k dotčenému pozemku) z nich přistoupil k zamítnutí jejich návrhu (respektive potvrzení zamítavého usnesení soudu prvního stupně). Dovolatelé, byť se ve svém podání dotýkají obou zmiňovaných otázek, nedostávají shora nastíněnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání minimálně ve vztahu ke druhé jmenované problematice, neuvádějí-li judikaturu, s níž by byl závěr odvolacího soudu v tomto směru v rozporu, neformulují-li otázku, jejíž řešení by rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neobsahovala, či k němu přistupovala odlišně, nebo již by bylo oproti dosavadnímu náhledu potřeba posuzovat jinak.

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí či naopak k vyhovění návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z nich nebylo dovoláním řádně zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Příčinou řečeného je vázanost dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení,

který z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí prověřovat nemůže (srov. ustanovení , věty první, a např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. ).

Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek pak za naznačeného stavu není s to ovlivnit výsledek sporu, a dovolání je tak nepřípustné jako celek

(k tomu

srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu, či také např. usnesení téhož soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. ).

Za vymezení přípustnosti snad lze považovat odkazy dovolatelů na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k otázce užití zásady, dle níž práva náleží bdělým, ovšem ani úspěšné zpochybnění naznačené úvahy odvolacího soudu (vyžadující po žalobcích aktivitu v podobě nahlédnutí do spisu v dědickém řízení po J. K.) by nemohlo, vzhledem ke shora vylíčenému, zapříčinit zdar uplatněného mimořádného prostředku, pročež se Nejvyšší soud předestřenou problematikou pro zjevnou nadbytečnost takového teoretického rozboru bez možnosti vlivu na konečný výsledek řízení nezabýval.

S ohledem na shora popsané tedy Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání žalobců coby nepřípustné ( ) odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení sice vznikly procesně úspěšné žalované i vedlejšímu účastníku na její straně v souvislosti se zastoupením advokáty náklady, s přihlédnutím k povaze sporu a úkonům dotčených účastníků je však nelze v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu pokládat za účelné, neboť u hlavního města Prahy, jakož i u státu je možné zpravidla presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení ke kvalifikovanému hájení jejich rozhodnutí, práv a zájmů, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů, není-li prokázána existence zvláštních okolností vyžadujících takové zastoupení (k tomu srovnej více např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , judikaturu zde odkazovanou, jakož i ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. , a jeho rozsudek ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 3. 2019

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu