Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1899/2015

U S N E S E N Í

M. D.

, proti žalované

L. K.

,

o zaplacení 299.246,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. srpna 2014, č. j. -423, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. srpna 2014, č. j. -423,

se

v nákladovém výroku pod bodem III

zrušuje

a v tomto rozsahu

se

věc

vrací

Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně u soudu uplatnila právo na zaplacení částky celkem 299.246,- Kč (žalobou došlou soudu dne 22. 2. 2010), z titulu bezdůvodného obohacení, jež měla – dle tvrzení žalobkyně – získat na její úkor žalovaná.

Okresní soud v Pardubicích – poté, co bylo řízení co do částek 47.450,- Kč a 50.000,- Kč pro zpětvzetí žaloby zastaveno a žalobě bylo vyhověno v části o zaplacení 25.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. července 2011, č. j. -111, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 5. dubna 2012, č. j. -143) – rozsudkem ze dne 24. května 2013, č. j. -267, zamítl žalobu i co do částky 111.390,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobkyni 65.064,- Kč s určeným úrokem z prodlení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení, tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám „jejího advokáta“ částku 68.260,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu – co do částky 65.064,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení – potvrdil (výrok I), zatímco v části o zaplacení úroků z prodlení z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2008 do 30. 11. 2008 jej zrušil a v této části řízení zastavil (výrok II); přitom rozhodl jak o náhradě nákladů řízení, tak znovu i o nákladech řízení u soudu prvního stupně, tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic (výrok III).

Rozhodnutí o nákladech řízení u soudu prvního stupně, o nichž znovu rozhodoval s ohledem na částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení, odvolací soud odůvodnil poukazem na ustanovení (dále jen „“), uzavíraje, že každá z účastnic, jde-li o věc samu, měla ve věci úspěch toliko částečný – zásadně rovnocenný. Přitom vycházel z toho, že předmětem řízení o věci samé zůstala toliko částka 201.796,- Kč, poté, co žalobkyně „krátce po zahájení řízení“ vzala žalobu co do částek 50.000,- Kč a 47.450,- Kč zpět, a v rozsahu o zaplacení 90.406,- Kč byla ve věci úspěšná. Nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné z účastnic – uzavírá odvolací soud – dobře odpovídá i „okolnostem tohoto případu“. Jde-li o samotné odvolací řízení, v něm měla takřka plný úspěch žalobkyně, které však v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti rozsudku odvolacího soudu – nákladovému výroku pod bodem III – podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost (dle ) spatřuje v odklonu napadeného rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci v označené otázce procesního práva, týkající se rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení. Kritizuje použití ustanovení odvolacím soudem, namítajíc, že míra jejího úspěchu ve věci převážila úspěch žalobkyně. Za principiálně nesprávný pokládá ovšem již postup odvolacího soudu, jenž – na rozdíl od soudu prvního stupně – nepřihlédl k předchozímu částečnému zastavení řízení co do částky 97.450,- Kč s příslušenstvím, které – jak tvrdí žalovaná – zavinila žalobkyně, jež v uvedeném rozsahu vzala žalobu zpět, a to „nikoliv krátce po zahájení řízení“, ale v době, kdy zástupce žalované při obraně práv žalované vykonal již 5 úkonů právní služby. Z tohoto žalovaná dovozuje, že míra jejího úspěchu ve věci dosahuje 70 %, oproti 30 % na straně žalobkyně. Nákladovému rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná vytýká i to, že při rozhodování soud nezohlednil celkový průběh řízení, jež „proběhlo v několika kolech“ a kdy i po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně zůstala předmětem řízení toliko částka 176.454,- Kč, z níž se žalobkyni dostalo toliko 65.064,- Kč, představující 37 % z tohoto předmětu řízení. Postup odvolacího soudu žalovaná kritizuje jako „absolutně paušální“, jež selektivně počítá toliko s předmětem řízení až po částečném zpětvzetí žaloby, který následně poměřuje s výslednou částkou přisouzenou žalobkyni. Proto žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu v dotčeném rozsahu zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je rozhodné pro dovolací přezkum (srov. čl. II bod 7 , a čl. II bod 2 , jimiž se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátkou ( ) a ve lhůtě stanovené , shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu řeší dovolatelkou označenou právní otázku procesního práva týkající se rozhodování o náhradě nákladů řízení v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. judikaturu dále citovanou).

Se zřetelem k výši nákladů řízení, jejichž náhrada měla být dovolatelkou podle dovolání odepřena, je přitom zřejmé, že dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000 Kč, jež představuje bagatelní hranici přípustnosti dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto se Nejvyšší soud dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích otázek vymezených dovoláním.

O nesprávné právní posouzení věci ( ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (k tomu srovnej např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. května 1967, sp. zn. , uveřejněné pod č. 116/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. , jež je spolu s ostatními citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

; proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost svým usnesením ze dne 18. března 2014, sp. zn. , uveřejněném na

http://nalus.usoud.cz

).

V případě, že žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zčásti zpět a soud řízení zastavil, soud přihlédne k tomu, kdo zpětvzetí (a z něho vycházející částečné zastavení řízení) z procesního hlediska zavinil (srov. ). Je-li dáno zavinění žalobce, je třeba dovodit, že v tomto rozsahu neměl ve věci úspěch. Pojem „věc“ přitom znamená předmět řízení, jak je určen v návrhu na zahájení řízení, a to v té jeho části, v níž navrhovatel (žalobce) uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (v tzv. petitu podle , , ). Ustanovení se uplatní při rozhodování o náhradě nákladů řízení i tehdy, pokud dojde k zastavení řízení ohledně i jenom části uplatněného nároku a aplikace tohoto zákonného ustanovení není podmíněna zastavením celého řízení (i zde srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ; z aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2015, sp. zn. ).

V posuzovaném případě odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nevycházel z celkového předmětu řízení, jak je vymezila žalobkyně žalobou (uvažoval-li s peněžitým plněním až po částečném zpětvzetí žaloby) a při posuzování míry úspěchu účastnic ve věci nepřihlédl k předcházejícímu částečnému zastavení řízení (a neřešil tedy ani otázku zavinění za toto částečné zastavení řízení).

Důvodem k jinému postupu při rozhodování o nákladech řízení – pro určení míry úspěchu účastnic ve věci, do nějž se promítá i případné zavinění za zastavení řízení – nemohou být samy o sobě ani odvolacím soudem dále zmiňované „okolnosti tohoto případu“. Ty mohou být relevantní až v případě moderace náhrady nákladů řízení podle ustanovení , které umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo rozsudek ze dne 25. září 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takové komplexní posouzení – ve vztahu k případné aplikaci ustanovení – ovšem odvolací soud nečinní.

V důsledku nesprávného posouzení otázky míry úspěchu účastnic ve věci se pak odvolací soud nezabýval ani otázkou přesné výše nákladů, jež vznikly účastnicím řízení (zejména ve vazbě na určení výše odměny za zastupování advokátem, jež se určí podle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů – srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a dosud nezkoumal ani účelnost nákladů, zejm. ve vztahu k jednotlivým úkonům právní služby vykonaných advokátem zastupujícím žalovanou v řízení.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení správné není.

Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky k tomu, aby nápravu zjednal změnou napadeného rozhodnutí (a současně nejsou dány podmínky ani pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání nebo pro zamítnutí dovolání), rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném nákladovém výroku pod bodem III zrušil ( ) a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věty první ). V souladu s ustanovením věty první rozhodl o dovolání bez jednání.

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (, ).

V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení ( věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. října 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu