Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 4 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (9)2D8EE6F352494AB1C12581C3003C496E.html
HTML · 13.53 KB
No categories available
28 Cdo 2499/2017
28 Cdo 2499/2017
U S N E S E N Í
a) M. L. T.
,
b) E. Z. S.
,
c) C. Z.
,
d) S. M. Z.
,
e) M. Z.
,
f) E. G. Z.
,
g) M. T.
, všichni zastoupeni JUDr. Jaroslavem Horkým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 6/85, proti žalovaným
1) B. B.
,
2) R. H.
, a
3) I. Č.
, všichni zastoupení Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Perlová 371/5,
o zaplacení částky 1 336 000 Kč s příslušenstvím
,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 63/2013 , o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016, č. j. 18 Co 262/2016 -433, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovoláním žalovaní napadli shora označené usnesení odvolacího soudu, ve výrocích pod body I a III, jimiž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 2016, č. j. 16 C 63/2013 -407, ve výroku ukládajícím žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady řízení (výrok III) a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), neboť není přípustné, jelikož napadené rozhodnutí nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř. o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť řešení relevantních otázek napadeným rozhodnutím odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
K otázce určení výše mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014 , či usnesení ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5233/2016 (dostupná spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu vydanými po 1. lednu 2001 na
www.nsoud.cz
), s nimiž jsou úvahy odvolacího soudu v dané věci v souladu, v situaci, kdy každý z žalobců neuplatňoval toliko poměrnou část nároku sám za sebe, nýbrž se žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně [a kdy se tak pro výpočet mimosmluvní odměny uplatní i ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož náleží advokátovi mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 za každou takto zastupovanou osobu, snížená o 20 %]. Současně nejde o případ, kdy by aplikace ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu – se zřetelem na konkrétní okolnosti věci – zakládala zjevnou nespravedlnost.
O náhradě účastníkům vzniklých nákladů pak rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ). I zde pak sledoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž se při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) vychází z toho, v jakém rozsahu bylo žalobě (jíž se zde žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně) vyhověno, resp. v jakém rozsahu (jde-li o úspěch žalovaných) byla zamítnuta, přičemž „věcí rozumí se předmět řízení, jako byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“ (k tomu srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67 , uveřejněné pod č. 116/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015 , usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1706/2014 , či usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1899/2015 ). Relevanci tak nelze přiznat ani těm námitkám žalovaných, jež směřují k revizi rozhodnutí soudu o věci samé (včetně těch, že v souzené věci nešlo o solidaritu, ale o závazky dílčí, ačkoliv jako solidární byly nároky uplatněny a rozhodnutím soudu také přiznány), kdy rozhodnutí o věci samé žalovaní opravnými prostředky ani nepadli (resp. podané odvolání vzali zpět).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení – v situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto – odůvodněno být nemusí (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu