Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1665/2015

28 Cdo 1665/2015

U S N E S E N Í

statutární město Karlovy Vary

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČO: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o určení vlastnického práva k nemovitostem

,

vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. listopadu 2014, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni změnil v odvoláním napadeném nákladovém výroku II rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. srpna 2014, č. j. -102, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 36.451,- Kč (výrok I); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první ), neboť dovoláním označené právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. , za situace, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaným v ).

Sluší se předeslat, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení po zrušení plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. (uveřejněným pod č. 116/2013 Sb.) odměna za zastupování advokátem určí podle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.

Jde-li o samotné stanovení výše odměny za zastupování advokátem, ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti, tedy v situaci, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, pak lze odkázat např. již na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. , dle jehož závěrů je pro stanovení odměny advokáta vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě ( advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. 1. 2013 – po novele advokátního tarifu – včleněné pod ustanovení advokátního tarifu, dle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč]. Uvedený závěr Nejvyšší soud akceptoval v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014, sp. zn. ). Citované závěry přitom nekolidují ani s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. března 2014, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu

www.nalus.usoud.cz

).

K dovoláním označené otázce, zda případě, kdy se žalobce domáhá určení vlastnického práva k více než jednomu pozemku (označené pozemky v katastrálním území A. H., zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 10002), jde již z tohoto důvodu o spojení dvou a více věcí (a zda je pro stanovení sazby mimosmluvní odměny advokáta aplikovatelné i ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu o sčítání tarifních hodnot spojených věcí, nejde-li o spojení věcí stanovené právním předpisem), lze z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přiměřeně odkázat např. i na usnesení ze dne 24. dubna 2014, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud vyložil, že ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu se vztahuje zejména na případ více nároků uplatněných v jednom řízení jedním účastníkem (tzv. objektivní kumulace), nebo více účastníky oprávněnými společně a nerozdílně nebo vystupujícími v řízení jako nerozluční společníci; ke spojení věcí může dojít též rozhodnutím soudu ( ). O žádnou z těchto variant v dané věci nejde, přičemž toliko okolnost, že předmětem řízení (v jedné a téže věci, o určení vlastnického práva) žalobce učinil více než jednu nemovitost (zde jde o soubor pozemků v témže katastrálním území, evidovaných na jednom listu vlastnictví), z posuzované věci případ spojení dvou nebo více samostatných věcí nečinní. [Coby názorný příklad spojení věcí lze pak zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. října 2014, sp. zn. , aplikující ust. advokátního tarifu v případě objektivní kumulace věcí o určení vlastnického práva k nemovitostem a vyklizení nemovitostí.]

K předestřené otázce sluší se poukázat též na shodnou praxi dovolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení v případě žalob o určení vlastnictví k několika nemovitostem, které žalobce učinil předmětem řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2015, sp. zn. ; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. ).

Nad rámec řečeného – se zřetelem k postavení žalobce coby statutárního města – sluší se pak zmínit též judikaturu Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2013, sp. zn. ), reflektovanou i rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2014, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2015, sp. zn. ; usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. ; nebo usnesení ze dne 27. května 2014, sp. zn. ), podle níž u statutárních měst lze předpokládat dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.

I z toho vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání, které proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl ( věty první ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2015

Mgr. Petr Kraus předseda senátu