Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 892/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. O., zastoupené Mgr. Davidem Vaníčkem, PhD., advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, proti žalovaným 1. Ing. A. B., zastoupené Mgr. Janem Balarinem, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí 634/14, 2. Ing. M. B., 3. K. B., 4. ak. sochařovi P. V., o určení vlastnického práva k nemovitostem a o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. -174, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 28. 6. 2012, č. j. -174, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 10. 3. 2011, č. j. -104, jímž zamítl žalobu na určení, že budova č.p. stojící na pozemku č.p. v katastrálním území S. v obci P., část obce S. (dále jen „Budova“) má pouze tam blíže specifikované jednotky č. 419/1, 419/2, 419/3, 419/4, k nimž náleží tam uvedený spoluvlastnický podíl na společných částech domu, zamítl i žalobu na určení (spolu)vlastnictví k pozemku č.p. v Katastrálním území S., v obci P. (dále jen „Pozemek“) a návrh, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit společné prostory Budovy, v rozsahu celého podkroví v třetím nadzemním podlaží, a rozhodl o nákladech řízení; a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny , .

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v , c) Podle není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Přípustnost dovolání nezakládají dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle , jimiž dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že v Budově jsou jednotky zapsané v katastru nemovitostí (tj. jednotka č. 419/1, 419/2, 419/3, 419/4, 419/5, 419/6, 419/7, 419/8), a že dovolatelka je vlastnicí jednotky č. 419/2 s podílem na společných částech o velikosti 1749/10000 a spoluvlastnicí Pozemku s podílem 1749/10000. Při závěru o platnosti smluv, na jejichž základě se dovolatelka (její právní předchůdci) stala vlastnicí předmětné jednotky č. 419/2 s podílem na společných částech a pozemku o velikosti 1749/10000, se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury týkající se výkladu smluv (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a uplatnění zásady „pacta sunt servanda“ (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. ).

Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly 1. žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejího zástupce z řad advokátů. Výši nákladů dovolacího řízení stanovil dovolací soud podle ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II ), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ). Zástupce 1. žalované učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - § 11 odst. 1 písm. k) AT, náleží mu tak náklady ve výši celkem 5.929,- Kč, sestávající z odměny podle § 7 bod 5, § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b), AT ve výši 4.600,- Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , , 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.029,- Kč (, 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 22. října 2014

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu