Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 350/2015

28 Cdo 350/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: město Loket, IČO: 002 59 489, se sídlem v Lokti, T. G. Masaryka 1, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 795/10, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p., IČO: 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o určení vlastnického práva k nemovitostem,vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2014, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni změnil v odvoláním napadeném nákladovém výroku II rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. dubna 2014, č. j. -65 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 16. dubna 2014, č. j. -70), tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 49.017,38 Kč (výrok I); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první ), neboť dovoláním označené právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. , za situace, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaným v ).

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení po zrušení plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. (uveřejněným pod č. 116/2013 Sb.) odměna za zastupování advokátem určí podle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.

K otázce stanovení výše odměny za zastupování advokátem, ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti, za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti, lze odkázat např. již na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. , dle jehož závěrů je pro stanovení odměny advokáta vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě ( advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. 1. 2013 – po novele advokátního tarifu – včleněné pod ustanovení advokátního tarifu, dle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč]. Uvedený závěr Nejvyšší soud akceptoval v řadě svých dalších rozhodnutí, a to nejenom při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. ), ale též v rámci dovolacího přezkumu nákladových rozhodnutí soudů nižších stupňů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014, sp. zn. ). Uvedené závěry přitom nekolidují ani s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. března 2014, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz).

Skutečnost, že jde v posuzovaném případě o situaci, kdy lze hodnotu nemovitostí – pozemků – zjistit jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu, vyplývá ostatně již ze znaleckých posudků předložených samotným žalobcem, které nestanovují cenu pozemků v místě a čase obvyklou (tedy tzv. cenu tržní) a nevyjadřují tedy reálnou hodnotu nemovitostí, nýbrž pracují s tzv. cenou zjištěnou (podle cenového předpisu), a proto nelze pro určení tarifní hodnoty aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nýbrž je nutné vycházet z fixní tarifní hodnoty. Zmíněný znalecký posudek ostatně byl opatřen žalobcem toliko pro potřeby stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta, aniž byl potřebný pro rozhodnutí ve věci samé; při řešení samotného sporu hodnota nemovitostí nehrála roli. Již z těchto důvodů proto nelze na daný případ vztáhnout žalobcem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2013, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2003, sp. zn. ), jež byla vydána ve sporech o peněžité plnění – zaplacení odměny za právní službu vykonanou advokátem, týkající se penězi bez obtíží ocenitelné věci (kdy stanovení její hodnoty bylo i předmětem posouzení soudu ve věci samé).

Z uvedeného současně vyplývá i ten závěr, že hotové výdaje žalobce vynaložené na opatření posudku o určení „úřední“ (zjištěné) ceny lesních pozemků nevyhovují kritériu účelnosti takto vzniklých nákladů ( ), jestliže daného posudku nebylo třeba pro posouzení věci samé (ovšem ani určení výše odměny advokáta coby složky nákladů řízení, stanoví-li se posudkem právě cena „úřední“); za účelně vynaložené náklady ve smyslu lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.

K otázce, zda mezi náklady řízení, jež byly žalobcem účelně vynaloženy k uplatňování práva u soudu, patří i náklady na opatření geometrických plánů (jež spolu s náklady na pořízení znaleckého posudku tak či onak dosahují z hlediska ustanovení výše podlimitní) sluší se pak připomenout, že do nákladů řízení, ať už uvedených v nebo zde nevyjmenovaných, patří pouze takové náklady, které byly účastníkem placeny v bezprostřední spojitosti se soudním řízením (k tomu srov. např. již rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. prosince 1983, sp. zn. , uveřejněný pod č. 14/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn.22 Cdo 1655/2014). Náklady na pořízení geometrických plánů vynaložil žalobce nikoliv až v souvislosti s tímto řízením, nýbrž již v rámci plnění povinností za účelem dosažení knihovního pořádku, jež obcím (v době pořízení geometrických plánů) ukládalo ustanovením (ve znění účinném do 28. 6. 2012), tedy bez zřetele na následně vzniklý spor účastníků, a při pořizování tohoto posudku žalobce nemohl vrácení tohoto výdaje, coby nákladu řízení, očekávat. Řešení této otázky odvolacím soudem je pak v souladu i se závěry, které k témuž problému zaujal i Ústavní soud v usnesení ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. .

Z uvedeného plyne závěr o nepřípustnosti dovolání, které proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl ( věty první ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2015

Mgr. Petr Kraus předseda senátu