Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3696/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Město Loket se sídlem T G. Masaryka 1/69, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2014 č. j. -75, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 10. 2014 č. j. -97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení a y, a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, zrušil v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, vydané v jeho občanskoprávní věci.

Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 14. 4. 2014 č. j. -61, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 5. 2014 č. j. -65, v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem proti žalovanému Lesy České republiky s. p. určil, že stěžovatel je vlastníkem v rozhodnutí identifikovaném pozemku, a uložil žalovanému zaplatit stěžovateli na nákladech řízení 67 409 Kč.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajský soud v Plzni změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli na nákladech řízení před soudem prvního stupně 34 052 Kč. Podle soudu nelze za účelně vynaložený náklad uznat náklady na pořízení geometrického plánu v částce 14 410 Kč, neboť geometrický plán byl vypracován již v srpnu 2011 pro účely uplatnění nároku stěžovatele u žalovaného, a nepochybně by byl povinnou přílohou, pokud by došlo k jejich souhlasnému prohlášení, na jehož základě by katastrální úřad provedl zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí. Za nesprávně přiznané náklady označil též náklady na pořízení znaleckého posudku za účelem ocenění předmětu sporu pro výpočet odměny advokáta a zčásti i odměny za zastupování advokátem.

Oproti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nechal-li již před podáním žaloby zpracovat geometrický plán, byl odvolacím soudem oproti jiným žalobcům (kteří plán nechali zpracovat až v průběhu řízení) znevýhodněn, jestliže mu soud náklady na jeho pořízení nepřiznal, a to přesto, že byl využit jen pro účely soudního řízení. Tím, že z hlediska účelně vynaložených nákladů rozlišil mezi geometrickými plány zpracovanými před a po podání žaloby, založil soud mezi účastníky nerovné postavení, když nepřiznáním nákladů "trestal" ty, jež svoji procesní povinnost řádně splnily a spolu s žalobou přeložily plány, bez nichž nemohl soud rozhodnout. Odkázal i na paralelu mezi o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, podle něhož majetek "nárokoval" a o církevních restitucích, dle nějž náklady na vypracování geometrického plánu hradí stát, s tím, že i je svojí povahou zákonem restitučním; dovozuje proto, že i jemu měly být jako procesně úspěšnému účastníku náklady na pořízení plánů jako účelně vynaložené přiznány.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Jmenovitě k otázce náhrady nákladů řízení, o niž jde v dané věci, se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (

sp. zn.

,

,

,

,

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku představují situace, kdy se rozhodnutí obecného soudu vyznačuje "kvalifikovanými vadami" (excesem, nepředvídatelností, libovůlí, absencí rozumného odůvodnění apod.) značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Tyto podmínky pro zásah Ústavního soudu stěžovatelově ústavní stížnosti nesvědčí. Úsudek, že náklady na pořízení geometrických plánů nebyly náklady v řízení účelně vynaloženými (stěžovatel je musel uhradit i tehdy, pokud by k zahájení soudního řízení nedošlo), z nějž odvolací soud vycházel, nepředstavuje ústavněprávně relevantní vadu nejen proto, že jde o závěr věcně obhajitelný, nýbrž - a to především - že platí, že posuzování toho kterého vynaloženého nákladu z hlediska jeho účelnosti před Ústavní soud zásadně (s výjimkou výše "kvalifikovaných vad") nepatří, a to zásadně vůbec. Odvolací soud své závěry adekvátně odůvodnil, lze je zastávat, a to je v daném kontextu - přezkumu toliko nákladového rozhodnutí - postačující.

Ústavní stížnost stěžovatele je tudíž návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud podle , v senátu a mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu