Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 30/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 8. 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení d domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 8. 2001, sp. zn. . Naposled uvedeným usnesením zastavil okresní soud řízení ve věci stěžovatelovy žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy a stanovil mu povinnost zaplatit žalované B. K. náklady řízení ve výši 100,- Kč. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel uvedl, že prožil "dvanáctiletou anabázi" v souvislosti se soudním sporem, týkajícím se vyklizení místností v domě, ve kterém měl právo doživotního užívání bytu. Když nakonec dovedl soudní spor do vítězného konce, jeho sestra B. K. dům prodala a na nabyvatele prý "nepřevedla závazek doživotního užívání bytu vůči stěžovateli", ač se k tomu údajně smluvně zavázala. Stěžovatel kupní smlouvu, kterou B. K. převedla vlastnictví k předmětnému domu v Lanškrouně na S. V., napadl soudní žalobou. Posléze však B. K. smlouvu se souhlasem S. V. zrušila a dům převedla další kupní smlouvou na manžele B. Tím podle stěžovatele ztratili B. K. a S. V. pasivní legitimaci ve sporu, který proti nim vedl, a tudíž vzal svoji žalobu zpět. Stěžovatel je toho názoru, že protistrana účel sporu zmařila, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení ( ). Soud prvního stupně však rozhodl, že náhradu nákladů má hradit stěžovatel a odvolací soud napadeným rozhodnutím toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel považuje takové rozhodnutí za nespravedlivé. Dále zpochybnil nezávislost a nestrannost Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, když v této souvislosti upozornil na svůj konflikt s předsedou tohoto soudu JUDr. J. B. (který prý nazval stěžovatele pejorativně "bláznem"), na nějž podal stížnost ministru spravedlnosti, a navrhl ve své věci z důvodu objektivnosti řízení delegaci vhodnou k Městskému soudu v Brně, což však bylo Nejvyšším soudem údajně zamítnuto.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a navrhl zamítnutí stěžovatelova návrhu. Rovněž Okresní soud v Ústí nad Orlicí stručně konstatoval, že v dané věci postupoval v souladu s platnými procesními pravidly a že nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou.

II.

Po přezkoumání veškerých shromážděných podkladů k danému případu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V petitu návrhu, kterým je Ústavní soud vázán, stěžovatel požaduje zrušit napadená usnesení obou soudů, kromě bodu I. usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (zastavení řízení). Ústavní stížnost tak, jak vyplývá i z jejího odůvodnění, směřuje v podstatě pouze do rozhodnutí o nákladech řízení. V tomto směru však Ústavní soud nezjistil žádné pochybení v postupu a rozhodnutí obecných soudů, natož zásah do jakýchkoli ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a to bez ohledu na to, že jde o bagatelu, která svým významem k Ústavnímu soudu vlastně nepatří. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Do autonomie interpretace jednoduchého práva Ústavní soud obvykle nezasahuje, neboť výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud zastává ustálený názor, že skutečnost, že obecný soud své rozhodnutí opřel o právní názor (resp. výklad zákona či jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Ve zkoumaném případě postupovaly soudy obou stupňů v souladu s příslušným procesním předpisem, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a neporušily tak žádná stěžovatelova základní práva. Zásah Ústavního soudu proto s odvoláním na shora uvedené není možný.

Co se týče dalších stěžovatelových návrhů, resp. tvrzení, nutno pouze stručně konstatovat, že Ústavní soud by - ani kdyby ústavní stížnost shledal důvodnou, k čemuž nedošlo - nemohl "nařídit v projednávané věci delegaci vhodnou k jinému okresnímu soudu". Ústavní soud totiž, vyhoví-li ústavní stížnosti, napadené rozhodnutí zruší, nebo, pokud porušení spočívalo v tzv. jiném zásahu orgánu veřejné moci, zakáže příslušnému orgánu v tomto porušování pokračovat a přikáže mu, pokud je to možné, obnovit stav před porušením (ust. odst 3 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). K požadované náhradě nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem postačí odkázat na ust. citovaného zákona, podle kterého je o uvedené žádosti možno za splnění dalších zákonných předpokladů uvažovat jen pokud není ústavní stížnost odmítnuta.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. února 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu