Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 670/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JUDr. T. V., advokátky, zastoupené JUDr. R. Ž., advokátem, proti žalovaným 1) R. V. a 2) A. V., , zastoupeným JUDr. L. V., advokátem, o zaplacení 154.509,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2005, č. j. -221, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 213.120,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jí tuto částku dluží na odměně za právní zastoupení.

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. prosince 2004, č. j. -192, uznal žalované povinnými zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku 170.629,80 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně z částky 169.920,- Kč od 24. 7. 2003 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení dalších 43.350,10 Kč s 3 % úrokem z prodlení ročně z částky 43.200,- Kč od 24. 7.2003 do zaplacení, (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako advokátka zastupovala žalované podle smlouvy ze dne 15. 11. 2000 ve věci odstoupení od kupní smlouvy a v následném soudním řízení o určení vlastnictví k nemovitostem zahájeném žalobou z 26. 3. 2001. Mezi účastníky bylo ujednáno, že odměna za zastoupení bude vyúčtována podle advokátního tarifu po skončení sporu z hodnoty jeho předmětu. V rámci zastoupení učinila žalobkyně 8 úkonů právní služby, přičemž jedním z nich byl sepis návrhu na vydání předběžného opatření. Na soudních poplatcích za žalované zaplatila 3.520,- Kč. Vycházejíc z ceny předmětu řízení ve výši 5,300.000,- Kč vyfakturovala žalovaným za právní služby částku 226.120,- Kč splatnou 5. 6. 2003. Kupní cena nemovitostí, které byly předmětem řízení o určení vlastnictví, činila 5,300.000,- Kč, znaleckým posudkem byla jejich cena stanovena na 3,859.052,- Kč. Žalovaní žalobkyni zaplatili dne 15. 11. 2000 zálohu odměny ve výši 2.000,- Kč a dne 23. 7. 2003 jí doplatili 10.000,- Kč. Zbytek odmítli uhradit. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že vztah mezi žalobkyní a žalovanými je vztahem založeným příkazní smlouvou ( obč. zák.) a žalobkyni náleží za poskytnuté právní služby mimosmluvní odměna podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „“). Při určení tarifní hodnoty vycházel z uvedené vyhlášky, neboť šlo o určení vlastnictví k věcem penězi ocenitelným (cena nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem). Protože žalobkyně vykonala pro žalované osm úkonů právní služby (sedm podle a jeden podle advokátního tarifu) po 23.840,- Kč, náleží jí odměna ve výši 178.800,- Kč. S připočtením náhrad hotových výdajů ve výši 3.520,- Kč (soudní poplatky) a 600,- Kč (8 paušálních částek po 75,- Kč), měli žalovaní žalobkyni uhradit celkem 182.920,- Kč. Protože podle tvrzení žalobkyně již zaplatili zálohu ve výši 3.000,- a doplatek ve výši 10.000,  Kč, dluží jí 169.920,- Kč a 709,80 Kč (tj. kapitalizovaný 3% úrok z prodlení z částky 179.920,- Kč za dobu od 6. 6. do 23. 7. 2003).  Soud prvního stupně žalobkyni přiznal dále 3 % úrok z prodlení z částky 169.920,- Kč dobu od 24. 7. 2003 do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Námitku žalovaných, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neshledal opodstatněnou. Neuvěřil žalovanému, že nevěděl, co je to , neboť se ve svých polemikách na tarif výslovně odvolával. Tvrzené časové prodlevy v úkonech žalobkyně neměly na výši odměny vliv; žalobkyně činila všechny úkony účelně a žalovaní byli v řízení úspěšní.

Krajský soud v  Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. listopadu 2005, č. j. -221, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 16.120,- Kč s 3 % úrokem od 24. 7. 2003 do zaplacení a že žaloba, jíž bylo požadováno zaplacení 154.509,80 Kč s 3 % úrokem z prodlení z částky 153.800,- Kč za dobu od 24. 7. 2003 do zaplacení, se zamítá. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Skutková zjištění soudu prvního stupně sice shledal správnými a úplnými, neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Přisvědčil sice právnímu hodnocení, že mezi žalobkyní a žalovanými došlo ve smyslu § 724 obč. zák. k uzavření dohody, podle níž žalobkyně žalovaným poskytla právní služby spočívající v úkonu odstoupení od smlouvy a v zastupování před soudem v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, a že za tyto právní služby nebyla dohodnuta smluvní odměna žalobkyně. Neztotožnil se však se závěrem, že odměna žalobkyně má být stanovena podle advokátního tarifu v rozsahu 8 úkonů právní služby po 23.840,- Kč a dovodil, že odměna žalobkyně za zastupování žalovaných v řízení před soudy se stanoví výhradně podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění (dále jen „“). Konstatoval, že odměna za zastupování účastníka řízení zástupcem z řad advokátů je součástí nákladů řízení; v případě úspěchu ve věci má účastník právo na náhradu všech nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který úspěch neměl. Účastníku se musí dostat náhrady za náklady vynaložené k uplatnění jeho práva u soudu a nelze připustit, aby nemohl vynaložené náklady u soudu k náhradě uplatnit (vyjma případů na smluvní odměnu). a nejsou vzájemně si konkurující předpisy. je aplikovatelným právním předpisem, neboť odkaz na něj je obsažen v zákoně o advokacii, nicméně je vyloučeno, a to právě s ohledem na speciální právní předpis (tj. ), stanovit podle něj odměnu advokáta představující současně náklady řízení, jejichž náhrada byla přiznána rozhodnutím soudu. Podle advokátního tarifu platí, že při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává rozhodnutím soudu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Odměnu žalobkyně za úkony učiněné v řízení před soudy, jež byly uvedeny ve výčtu vynaložených nákladů řízení a přiznány žalovaným k náhradě podle , je tudíž nutné ve vztahu založeném příkazní smlouvou mezi žalobkyní jako příkazníkem a žalovanými jako příkazci určit podle Jelikož jeden úkon právní služby (sepisy o právním úkonu odstoupení od smlouvy) byl učiněn dne 15. 11. 2000, lze jej podřadit , konkrétně jeho ; mimosmluvní odměna za tento úkon činí 1.000,  Kč dle . Ve vztahu k úkonům právní služby, jež byly realizovány v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, aplikoval odvolací soud , v platném znění, a protože se jednalo o řízení o určení vlastnického práva, stanovil sazbu odměny podle jejího částkou 10.000,- Kč, kterou zvýšil podle .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci. Připomíná, že s žalovanými uzavřela dne 15. 11. 2000 smlouvu o právním zastoupení ve věci odstoupení od kupní smlouvy a určení vlastnictví k  nemovitostem převáděným touto smlouvou s tím, že bylo sjednáno, že odměna za právní služby bude účtována po ukončení věci dle advokátního tarifu. Zastupování prováděla v souladu s pokyny svých mandantů (žalovaných) a po ukončení věci provedla vyúčtování dle advokátního tarifu z hodnoty předmětu sporu (tj. z hodnoty nemovitostí). Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že má právo na mimosmluvní odměnu, souhlasí i s tím, že a č. nejsou ve vzájemném rozporu. Nesouhlasí s tím, že žalovaným smí účtovat náklady za zastoupení v řízení před soudem pouze podle Je přesvědčena, že vztahy advokáta a jeho klienta se řídí především zákonem o advokacii a pokud jde o odměnu advokáta, odvozeným předpisem, jímž je . se vztahuje pouze na přísudky v soudním řízení; nejedná se o odměnu advokáta. Paušální náhrada podle nevychází ze skutečně provedených úkonů, buď převyšuje odměnu dle advokátního tarifu a rozdíl je potom příjmem klienta, nebo dojde k opačnému případu, kdy vzhledem k povaze věci je odměna advokáta dle advokátního tarifu vyšší. Akceptace názoru odvolacího soudu je porušením rovnosti účastníků občanskoprávních či obchodně právních vztahů a vylučuje možnost uplatnění advokátního tarifu v rámci mimosmluvní odměny při zastupování v soudních sporech. Nadále je přesvědčena, že jí za právní služby poskytnuté žalovaným náleží mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu tak, jak ji žalovaným vyfakturovala. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalobkyní, která má právnické vzdělání) a že je podle přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Žalobkyně brojí především proti závěru, že právní služby, které poskytla žalovaným podle smlouvy ze dne 15. 11. 2000 a jež spočívaly v jejich zastupování před soudy v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, mohla žalovaným účtovat výhradně podle a nikoli podle advokátního tarifu (tzn. nesouhlasí s tím, jak odvolací soud interpretoval ustanovení advokátního tarifu). S přihlédnutím k obsahu dovolání má výhrady i k výpočtu mimosmluvní odměny, kterou jí odvolací soud přiznal za právní úkon odstoupení od kupní smlouvy. Závěry, že mezi účastníky jde o vztah založený příkazní smlouvou ( obč. zák.), že nebyla sjednána smluvní odměna žalobkyně a že a č. nejsou ve vzájemném rozporu, nebyly v dovolání zpochybněny.

Lze přisvědčit dovolatelce, že odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení jsou dva odlišné právní instituty.

Vzájemný vztah mezi advokátem a jeho klientem je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu, což je výslovně uvedeno v tohoto právního předpisu. - jak ostatně vyplývá již z jejího názvu - se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, tzn. soud tento právní předpis aplikuje tehdy, kdy přiznává klientovi advokáta jako účastníku řízení právo na náhradu nákladů proti jinému účastníkovi řízení; pak podle advokátního tarifu platí, že výši odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní předpis jinak (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. ).

Odměna advokáta (za poskytnutí právních služeb) jako jedna ze složek nákladů řízení může být smluvní nebo mimosmluvní. Pokud se odměna advokáta neřídí jeho smlouvou s klientem, řídí se ustanovením advokátního tarifu.

V posuzovaném případě nebyla odměna žalobkyně za poskytnutí právních služeb v intencích § 3 advokátního tarifu sjednána (smluvní odměna je ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta nebo o způsobu jejího určení), a proto se řídí ustanoveními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně.

Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 advokátního tarifu).

K otázce „ocenitelnosti“ předmětu poskytnuté právní služby se Nejvyšší soud vyjádřil již ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. . Dovodil, že zásadním pro stanovení výše odměny za právní službu, kterou advokát pro svého klienta podle smlouvy poskytl, je určení tarifní hodnoty v návaznosti na posouzení, zda se služba týkala práva ocenitelného, či práva, jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích. Zastupoval-li advokát klienta v řízení o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000,- Kč (§ 9 odst. 3 advokátního tarifu) pouze tehdy, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné; jinak je namístě aplikovat advokátního tarifu. Jinými slovy řečeno ve věcech vyjmenovaných v   a b/ advokátního tarifu lze tarifní hodnotu stanovit postupem podle a určujícím pro stanovení výše odměny za právní službu je posouzení „ocenitelnosti“ věci nebo plnění, resp. předmětu právního úkonu. Tento závěr se uplatní i v posuzovaném případě, kdy žalobkyně žalované zastupovala v řízení o určení, že jsou vlastníky nemovitostí, jejichž cena byla zjištěna znaleckým posudkem.

Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a že tudíž dovolací důvod podle byl uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 2 věta první

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodně v konečném rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu