Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 875/2014

U S N E S E N Í

N. H.

České republiky – Ministerstva vnitra

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3,

o vypořádání za nemovitý majetek

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2013, č. j. – 76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je

povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400,- Kč k rukám advokátky JUDr. Lenky Hostašové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. října 2012, č. j. – 55, ve výrocích pod body I a II, jimiž tento soud přiznal žalobkyni finanční vypořádání za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi (dle , ve znění pozdějších předpisů) v částce 727.491,- Kč, čímž nahradil rozhodnutí správního orgánu – Ministerstva vnitra ze dne 30. září 2010, č. j. MV-90445-30/OSM-2009, ve spojení s rozhodnutím ministra vnitra ze dne 24. ledna 2011, č. j. MV-92484-3/VS-2010 (výrok I rozsudku odvolacího soudu); změněn byl rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II) a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelkou předestřená otázka hmotného práva, týkající se výkladu ustanovení , kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění , je dovoláním napadeným rozhodnutím vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 4. února 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 14. dubna 2015, sp. zn. – spolu s dalšími rozhodnutím Nejvyššího soudu dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

)

, přičemž Nejvyšší soud neshledává relevantní důvody, pro které by se měl od zastávaného výkladu v nyní posuzované věci odchýlit.

Z relevantní judikatury vyplývá, že pro pravomocně neskončená řízení o náhradě, včetně řízení před soudem, je rozhodné ustanovení , ve znění (srov. též článek II, bod 1 – přechodná ustanovení tohoto zákona) a že k zařazení žadatele do skupiny oprávněných osob dle citovaného ustanovení, v novelizovaném znění, postačuje i naplnění jedné z alternativně stanovených podmínek, v daném případě tedy to, že rodiče žalobkyně (od nichž žalobkyně odvozuje své postavení oprávněné osoby – § 3 odst. 3 zákona) pozbyli svůj nemovitý majetek na území Podkarpatské Rusi právě v souvislosti se smluvním postoupením tohoto území Svazu sovětských socialistických republik (kam se po uskutečnění zmíněných teritoriálních změn – viz Smlouva č. 186/1946 Sb. z. a n., mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik – již nevrátili).

K dovolatelkou zpochybňovanému výkladu a aplikaci dotčeného ustanovení zákona sluší se též odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, jež i řadí mezi normy restituční (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 65, nález č. 125), jímž se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, a kdy jsou stát a jeho orgány proto povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma má být alespoň částečně kompenzována. Při výkladu restitučních předpisů není možné postupovat příliš restriktivně a formalisticky, nýbrž naopak je nutné vykládat je velmi citlivě a vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu

(srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2012, sp. zn.

,

nebo nález ze dne 24. února 2009, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 65, nález 73, resp. svazek 52, nález 33, a dostupné i na internetových stránkách

http://nalus.usoud.cz

).

Další argumentace žalované, směřující ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu, jakož i její kritika postupu soudu, který těmto zjištěním předcházel, není z hlediska přípustnosti dovolání (jež lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci; ) relevantní. Vadná skutková zjištění přípustnost dovolání nezakládají, stejně jako vady řízení; k nim dovolací soud přihlíží tehdy, je-li dovolání – poměřováno vymezeným dovolacím důvodem dle – přípustné (srov. věty druhé ).

Za dané situace je pak i dovolatelkou položená otázka procesního práva, týkající se povahy řízení dle části páté ( a násl.), ryze akademická, zde bez vlivu na rozhodnutí o věci samé, nehledě na to, že i tato otázka byla již judikaturou zodpovězena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. ; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. ; z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 25. března 2010, sp. zn. ).

Námitky žalované, že odvolací soud nezjišťoval všechny relevantní okolnosti a že se opíral toliko o tvrzení žalobkyně, nelze mít ani za korektní, v situaci, kdy soudy nižších stupňů vzaly za svá právě skutková zjištění správního orgánu (v souladu s ustanovením věty první ), jež žalovaná nesporovala ani v řízení před soudem, a to jak v otázce vlastnictví nemovitého majetku zanechaného rodiči žalobkyně na Podkarpatské Rusi (který rodiče žalobkyně dříve nezcizili ani se jej dobrovolně nevzdali), tak i ohledně jeho ceny (uvedené v přihlášce k náhradě podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb. – viz ), stejně tak jako zjištění o státním občanství žalobkyně a jejích rodičů (podmínky stanovené , resp. odst. 3 ).

Dovolání žalované pak není přípustné ani v části, kterou dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). A to již proto, že těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč (srov. ), nehledě na to, že i toto rozhodnutí odvolacího soudu, jde-li o dovolatekou předestřenou otázku určení výše odměny advokáta za zastupování účastníka v občanském soudním řízení po zrušení , sleduje ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2012 Sbírky soudních rozhodnut a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a , kdy k účelně vynaloženým nákladům (oprávněné) žalobkyně v dovolacím řízení patří odměna advokátky ve výši 3.100,- Kč (, , , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokátky v částce 300,- Kč ( cit. vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. srpna 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu