Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5048/2014

32 Cdo 5048/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, proti žalovaným 1) Ing. J. V., a 2) Mgr. H. V., oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanými, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. června 2012, č. j. -678, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2013, č. j. -728, takto:I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. června 2012, č. j. -678, se zastavuje.II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2013, č. j. -728, se odmítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. června 2013, č. j. -728, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. jej změnil tak, že výše nákladů řízení činí 4 719 Kč, jinak jej potvrdil (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní dovolání s odkazem na ustanovení (dále též jen „ “), neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a na ustanovení , protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolání je podle ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení (shodně srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé vymezují přípustnost dovolání podle ve znění účinném do 31. prosince 2012, přičemž pomíjí, že podle bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacích soudů vydaným po 1. lednu 2013 (zde 5. června 2013) projednají a rozhodnou podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, vymezí-li dovolatel dovolací důvod (srov. například usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Ačkoli dovolatelé jako dovolací důvod uvádí i nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, v dovolání chybí vymezení dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013, podle něhož důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolatelé rovněž neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). Otázku hmotného či procesního práva, s níž by byla spojena přípustnost dovolání, dovolatelé nezformulovali, a tuto otázku, jež by byla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. ) nelze nalézt ani v obsahu dovolání, neboť dovolatelé polemizují s procesním postupem soudu prvního stupně při provádění dokazování v původním řízení.

Dovolatelé odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2005, sp. zn. , k jehož závěrům se přihlásil odvolací soud, a uvádí, že v projednávané věci nelze aplikovat závěry v něm obsažené, aniž by z této námitky bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňují. Přitom je nepochybné, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou dovolacího soudu, neboť uzavřel, že důvodem pro povolení obnovy řízení nejsou případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky v původním řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Neprovedení navržených důkazů přitom může být důvodem odvolání [ ], nikoli důvodem pro obnovu řízení. Závěr odvolacího soudu, podle něhož provedení výslechů svědků a dovolateli výslovně uváděný dotaz na Českou spořitelnu, a.s., pobočku Chrudim, není důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení , neboť výslech svědků i provedení dotazu byly v původním řízení navrhovány a soudem nebyly provedeny proto, že byly shledány nadbytečnými, je tak v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu 5. prosince 2013, sp. zn. , ze dne 24. února 2014, sp. zn. , a ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. ).

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení , neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byli žalovaní zavázáni za řízení před soudem prvního stupně (4 719 Kč) a za odvolací řízení (4 356 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. ).

Doplnili-li žalovaní dovolání podáním ze dne 14. dubna 2014, dovolací soud nemohl k tomuto podání přihlédnout, neboť tak učinili po lhůtě určené k podání dovolání (srov. ustanovení ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle ustanovení

Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. května 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu