Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1970/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70 09 96 18, zastoupené Mgr. Veronikou Nedbalovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 9-11, proti žalovanému R. R., zastoupenému Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem v Děčíně I., Masarykovo nám. 193/20, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. listopadu 2010, č. j. -71, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. dubna 2010, č. j. -36, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. .

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínky pro obnovu původního řízení určené ustanovením (dále jen „“) nebyly v dané věci splněny, neboť důkaz výpovědí žalovaným navrhovaného svědka Ř. shledaly soudy obou stupňů v původním řízení nadbytečným, proto nebylo po místě pobytu tohoto svědka pátráno, a bylo rozhodnuto na základě skutkového stavu zjištěného z dalších provedených důkazů. Ačkoli měl soud prvního stupně v původním řízení nejprve potřebu k návrhu žalovaného provést důkaz výslechem svědka Ř., nezatížil řízení vadou, jestliže s ohledem na již provedené důkazy shledal posléze tento důkaz nadbytečným; uvedený postup byl v souladu s ustanovením Vzhledem k tomu, že navržený svědek Ř. byl v době původního řízení ve výkonu trestu odnětí svobody, bylo možno tuto skutečnost zjistit dotazem na Centrální evidenci vězňů, považoval-li by soud nadále tento důkaz za rozhodný pro zjištění skutkového stavu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení ve spojení s ustanovením a co do důvodu na ustanovení

Dovolatel odvolacímu soud vytýká, že zcela pominul žalovaným navrhovaný rozhodující důvod obnovy řízení, který spočíval ve skutečnosti, že svědek Ř. se stal oproti původnímu řízení dosažitelným. Odvolací soud se s touto jeho námitkou nevypořádal, když pouze uvedl, že soud v původním řízení neprovedl důkazy, které pokládal za nadbytečné. Odvolací soud tak nerespektoval skutečně navržené důvody obnovy řízení. Soud prvního stupně v původním řízení sice označil dovolatelem navržené důkazy za účelové a nadbytečné, ale v tomto směru je pak nejasné, proč soud prvního stupně nejprve vyvíjel aktivitu k zajištění výpovědi svědka Ř., když následně uvedl, že tento důkaz považuje za nadbytečný.

Dovolatel zdůrazňuje, že soudem nemůže být postupováno svévolně tak, že určité důkazy označí za nadbytečné, čímž vyloučí možnost jakékoli obrany žalovaného proti takovému postupu. V souladu se zásadou obsaženou v ustanovení musí soudy postupovat tak, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje zamítnutí dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení platí obdobně (odstavec 2). Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek, jak jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ). Z ustanovení ve spojení s dikcí vyplývá, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze uveřejněné pod číslem 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2005, sp. zn. , na něž správně odkázal odvolací soud, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), nejsou za důkazy, které bez své viny účastník nemohl použít v původním řízení, považovány ty důkazy, které byly účastníkem v původním řízení navrženy, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich provádění nebylo přikročeno. Z uvedeného plyne, že důkaz výslechem uvedeného svědka není novým důkazem, neboť jeho provedení žalovaný navrhoval již v původním řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem. Neprovedení navržených důkazů přitom může být důvodem odvolání [ ], nikoli důvodem pro obnovu řízení. Závěr odvolacího soudu, podle něhož provedení výslechu svědka Ř. není důvodem obnovy řízení ve smyslu , neboť výslech tohoto svědka byl v původním řízení navrhován a soudem nebyl proveden proto, že byl shledán nadbytečným, je tak v souladu s ustálenou judikaturou. Přitom je nerozhodné, zda v původním řízení bylo místo pobytu svědka známo či nikoliv.

Jelikož dovolání žalovaného podle ustanovení ve spojení s ustanovením není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že soudy nižších stupňů v řízení o žalobě na obnovu řízení nesprávně označily účastníky řízení, když jejich procesní postavení zaměnily. V řízení o žalobě na obnovu řízení je třeba označovat účastníky podle jejich procesního postavení v původním řízení. Tomu odpovídá označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí. Odvolací soud sice na tuto nesprávnost v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal, nicméně ji nepromítl do označení účastníků ve svém rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 1.750,- Kč podle ustanovení , , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. srpna 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu