Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4018/2014

26

Cdo 4018/2014

ROZSUDEK

Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s.

, IČO 00005886, se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, proti žalované

M. D.

, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 6 – Hradčany, K Brusce 124/6, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2014, č. j. -199, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2014, č. j. -199,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 3. 2014, č. j. -199, změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 9. 5. 2013, č. j. -166, tak, že zamítl žalobu na vyklizení nebytového prostoru označeného č. 19 na plánku, který je přílohou rozsudku soudu prvního stupně, a umístěného v areálu stanice linky metra B – Luka, stavby bez č. p., nacházející se na pozemku parc. č. 2160/302 a č. 2166/60 v k.ú. S., obec P. (dále též „předmětný nebytový prostor“); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud sice přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že nájemní smlouva uzavřená dne 24. 2. 1994 mezi žalobcem (jako pronajímatelem) a právním předchůdcem žalované (jako nájemcem) je neplatná, na rozdíl od něho však dovodil, že žalovaná (na niž přešlo právo nájmu po smrti nájemce /jejího manžela/) není ve věci pasivně věcně legitimována, neboť předmětný nebytový prostor fakticky neužívá, nemá v něm umístěny svoje věci a přenechala jej do podnájmu společnosti Krijcos CS, a.s. Zaujal názor, že nebylo-li prokázáno, že by neoprávněně zasahovala do vlastnického práva žalobce, není naplněn jeden z předpokladů vindikační žaloby (v případě nemovitosti žaloby na vyklizení), a žalobě v dané věci proto nelze vyhovět. Námitku žalobce, že žalovaná neuvolnila předmětný nebytový prostor „právně“, když mu jej nepředala a neodevzdala od něho klíče, neshledal důvodnou, neboť ho užívala bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil podle tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v daném sporu a argumentuje proti nim právními názory vyjádřenými v jím citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu. Dovolatel má za to, že skutečnost, že předmětný nebytový prostor užívají třetí osoby se souhlasem žalované (byť na základě neplatných smluv), nemají vliv na vztah mezi ním a žalovanou. Je nesporné (uvádí se dále v dovolání), že žalovaná přijímala na základě neplatné nájemní smlouvy od žalobce plnění a s tímto plněním dále disponovala a je proto povinna předmětný nebytový prostor vyklidit; mezi žalobcem a třetí osobou žádný vztah nevznikl. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (Čl. II bod 2 a 9 ) – dále „ “ a zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ).

Dovolání je přípustné podle , neboť zde směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky hmotného práva (otázky pasivní věcné legitimace žalované), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen podle věty druhé citovaného ustanovení přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci uvedených vad dovolatel nenamítl a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod uplatněný dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první , ).

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení z 31. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 1602 v Souboru rozhodnutí Nejvyšší soudu, usnesení z 13. 5. 2009, sp. zn. , z 15. 12. 2009, sp. zn. , a rozsudek z 30. 5. 2012, sp. zn. ) je ustálena v názoru, že užíváním nebytového prostoru (nemovitosti) je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu. Užíváním pronajaté nemovitosti je nejen situace, kdy nájemce konzumuje plnění z nájemní smlouvy tak, že ji sám užívá, ale i situace, kdy umožní, aby předmět nájmu užívala třetí osoba tím, že ji přenechá do podnájmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 10. 2003, sp. zn. , usnesení z 19. 10. 2005, sp. zn. , a rozsudek z 13. 7. 2010, sp. zn. ).

Již v rozsudku ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , uveřejněném pod č. 4 v časopise Soudní judikatura 1/2001, Nejvyšší soud dovodil, že subjekt oprávněný z podnájmu není v přímém vztahu k pronajímateli; proto má postavení toho, za umístění jehož věcí ve vyklizované nemovitosti odpovídá nájemce. V usnesení ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. , pak Nejvyšší soud vyjádřil názor, že užívaly-li třetí osoby předmět nájmu (šlo o nemovitost) se souhlasem nájemce a odvozovaly tedy titul užívání věci od jeho osoby, bylo na něm, aby zajistil, že tyto třetí osoby nemovitosti ke dni skončení nájmu vyklidí. Pokud tak neučinil a tyto osoby nemovitosti užívaly s jeho souhlasem i po skončení doby nájmu, nelze uzavřít, že nájemce povinnost vyklidit nemovitosti splnil. K tomuto názoru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 30. 5. 2012, sp. zn .

Uvedené závěry se uplatní i v poměrech, kdy nájemní (podnájemní) smlouva je neplatná.

Jestliže tedy v souzené věci předmětné nebytové prostory užívala žalovaná (zprostředkovaně, prostřednictvím třetí osoby) – byť na základě neplatné nájemní smlouvy – pak je pasivně věcně legitimována v řízení o žalobě na jejich vyklizení; právní posouzení věci odvolacím soudem není tudíž správné.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek bez jednání ( věta první ) zrušil podle ve spojení s ustanovením a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu