Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1623/2013

32 Cdo 1623/2013

U S N E S E N Í

V. P.

V. B.

, zastoupenému Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Za Poříčskou bránou 390/18, o zaplacení částky 113 050 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2011, č. j. -172, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.212,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2011, č. j. -142, v napadeném zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „ “ (srov. bod 7. článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ve věci žalobu rovněž zamítl) a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení , pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž takovou otázku nelze dovodit ani z námitek, které dovolatel směřuje do skutkových zjištění odvolacího soudu, a kdy k závěru o nesprávném právním posouzení věci dospívá na podkladě jiného skutkového základu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Tím však ve skutečnosti, ač ohlašuje dovolací důvod podle ustanovení , nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž správnost skutkových zjištění, čímž míří na dovolací důvod podle ustanovení (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatel tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání podle ustanovení se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení , který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle ustanovení k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Obdobně tvrzená vada řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení , jestliže nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené ve výše uvedeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Tato situace však v projednávané věci nenastala, neboť vytýkal-li dovolatel soudu prvního stupně, že neprovedl výslech žalovaného a neprovedl další listinné důkazy, navržené dovolatelem, žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována) a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že neprovedl-li soud prvního stupně důkaz výslechem žalovaného, protože odmítl vypovídat, postupoval v souladu s ustanovením , podle něhož důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Dovolatel rovněž pomíjí, že o tom, které z navrhovaných důkazů budou provedeny, rozhoduje soud (srov. ustanovení větu druhou , dále právní závěry např. v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. , ze dne 22. února 2011, sp. zn. , ze dne 18. října 2011, sp. zn. , ze dne 14. června 2012, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. , či z konstantní judikatury Ústavního soudu např. jeho nálezy ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. , ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , a ze dne 8. července 1999, sp. zn. ).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska námitky zpochybňující závěr odvolacího soudu, podle něhož úhradou částky 29.750,- Kč nedošlo k uznání závazku ve výši žalované částky. Ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), spojuje s částečným plněním závazku vznik vyvratitelné domněnky trvání zbytku závazku v době jeho uznání se splněním určitých podmínek. Částečné plnění totiž nemusí být uznáním závazku vždy. Musí být poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek závazku. Za částečné plnění závazku však nelze považovat situaci, kdy dlužník uhradil faktury za činnosti provedené v určitém období, neuhradil však již jiné faktury, které věřitel vystavil za činnosti provedené v jiném období (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. ). O takový případ jde i v projednávané věci, kdy žalovaný uhradil žalobci fakturu vystavenou den po uzavření smlouvy o obchodním zastoupení, následující fakturu vystavenou žalobcem za další období však již odmítl uhradit. V době zaplacení první faktury dovolateli nárok na zaplacení žalované částky ani nevznikl.

S výhradou, že jednání žalovaného a jeho námitky jsou v rozporu s dobrými mravy a především se zásadami poctivého obchodního styku, dovolatel přichází v rozporu s ustanovením až v dovolacím řízení. Odvolací soud (ani soud prvního stupně) se posouzením jednání žalovaného z pohledu ustanovení , , resp. ustanovení obch. zák., nezabýval, neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení.

Jelikož dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají [s ohledem na zrušení , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. ] ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 5.660,- Kč podle věty první, , bodu 5. a , ve znění pozdějších předpisů, z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.252,- Kč podle

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. dubna 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu