Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
0B817AB0A6577A6CC1257E2E002FF85D.html
HTML · 13.52 KB
No categories available
26 Cdo 3514/2014
26 Cdo 3514/2014
U S N E S E N Í
Matco, s.r.o.
Ing. M. V.
, zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, pro pohledávku 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 EXE 6153/2012 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. prosince 2013, č. j. 40 Co 669/2013 -200, takto:
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 20. 12. 2013, č. j. 40 Co 669/2013 -200, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 15. 7. 2013, č. j. 50 EXE 6153/2012 -168, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 21. 3. 2013 na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 30. 8. 2012, č. j. 50 EXE 6153/2012 -22, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2012, č. j. 40 Co 986/2012 -69.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „o. s. ř. “), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013 ).
Pro úplnost dovolací soud dodává, že závěr odvolacího soud, na němž je jeho rozhodnutí rovněž založeno, že návrh na nařízení exekuce byl podán před uplynutím desetileté promlčecí lhůty stanovené v ustanovení § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nebyl odůvodněním dovoláním zpochybněn.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu