Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1333/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Vlčka, zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem, se sídlem Ostružnická 6, 779 00 Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015 č. j. -420, a proti usnesení téhož soudu z téhož dne č. j. -422, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 5. 2015, stěžovatel (nacházející se v pozici povinného v exekučních řízeních) napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015 č. j. -420 (dále jen "usnesení "), kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 20. prosince 2013 č. j. -200, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 7. 2013 č. j. -168, jímž byl zamítnut jeho návrh na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 30. 8. 2012 č. j. -22. Rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015 č. j. -422, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení krajského soudu ze dne 30. dubna 2014 č. j. -359, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 3. 2. 2014 č. j. -297, jímž byl zamítnut jeho návrh na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 30. 8. 2012 č. j. -22.

Stěžovatel zpochybňuje existenci svých exekučně vymáhaných závazků. Zejména tvrdí, že při podpisu ručitelského prohlášení na příslušené úvěrové smlouvě byl přesvědčen o jiném (užším) rozsahu tohoto ručitelství. Jeho argumenty se však Nejvyšší soud řádně nezabýval a bez dostatečného odůvodnění jeho dovolání odmítnul.

Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , a 3 a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

, o Ústavním soudu (dále jen ""), rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srovnej a až 92y - dále je "Ústava"). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Možno souhlasit se stěžovatelem potud, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou dosti stručná a že Nejvyšší soud se blíže nezabýval některými stěžovatelovými argumenty. Tento fakt je ovšem nutno hodnotit ve světle toho, že stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí vydaná v exekučním řízení, zatímco námitky, jejichž nereflektování prostřednictvím ústavní stížnosti namítá, směřují primárně proti výsledku řízení nalézacího, kdy toliko v příslušném řízení nalézacím mohly být řádně uplatněny. Námitky určitého druhu lze uplatňovat toliko v řízeních, v nichž má rozhodující orgán prostor o jejich důvodnosti rozhodovat, a naopak se nelze úspěšně domáhat nápravy závadného stavu tam, kde pro jejich hodnocení není vytvořen procesní prostor (obdobně viz např. usnesení ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stručnost odůvodnění rozhodnutí nyní napadených ústavní stížností tedy není dána libovůlí rozhodujícího orgánu, nýbrž skutečností, že předmětné námitky nebyly vůbec způsobilé bližšího přezkumu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle , ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2015

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu