Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3602/2014

32 Cdo 3602/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce I. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, proti žalované SISTAR s.r.o., se sídlem v Praze 5, Volutová 2522/16, PSČ 158 00,identifikační číslo osoby 25 67 34 41,zastoupené JUDr. Jankou Šárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18,o zaplacení částky 104.047,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2014, č. j. -66, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 5. prosince 2013, č. j. -47, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení platebního rozkazu ze dne 14. května 2013, č. j. -28.

Odvolací soud uzavřel, že datová zpráva obsahující předmětný platební rozkaz byla vyzvednuta, přičemž dodána do datové schránky žalované byla 15. května 2013 a doručena byla po uplynutí 12 dnů, tedy 27. května 2013. Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení podle ustanovení (dále též jen „ “) však neshledal důvodným, neboť žalovaná netvrdila a neprokazovala žádnou konkrétní nenadálou skutečnost, pro kterou by se její jednatel poté, co vstoupil do datové schránky, nemohl seznámit s doručovanou písemností. Tvrzené závažné zdravotní problémy jednatele, kvůli nimž mohlo dojít ke krátkodobému výpadku jeho paměti, nejsou omluvitelným důvodem, a to i s přihlédnutím k tomu, že předmětná datová zpráva byla v datové schránce nadále uložena podle ustanovení , o užívání a provozování informačního systému datových schránek, po dobu 90 dnů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení a co do důvodu na ustanovení Právní posouzení věci pokládá za nesprávné a uvádí, že otázka doručování podle ustanovení a 4 [jde o zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ “)], s přihlédnutím k ustanovením a 5 a nebyla dovolacím soudem dosud řešena a její vyřešení má zásadní právní význam bez ohledu na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, které je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - na jeho webových stránkách). Uvádí, že po uplynutí lhůty 10 dnů ode dne dodání platebního rozkazu do datové schránky v případě, že se v této lhůtě do datové schránky nepřihlásila oprávněná osoba, měl být platební rozkaz zrušen a ve věci mělo být nařízeno jednání, v opačném případě bylo porušeno právo účastníků řízení na spravedlivý proces. Odkazuje na konkrétní „konstantní judikaturu“ Nejvyššího soudu, podle níž v případě náhradního doručení neběží lhůta podle ustanovení a platební rozkaz nemůže nabýt účinky pravomocného rozsudku. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Odkazuje-li dovolatelka v otázce přípustnosti dovolání sice na ustanovení , ale současně i na to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky zásadního právního významu, patrně přehlédla, že dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu se - vzhledem k datu jeho vydání - projedná a rozhodne podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a bod 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že přípustnost dovolání není již budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky doručování písemností podle ustanovení a 4 , s přihlédnutím k ustanovení a 5 a , která nebyla dovolacím soudem dosud řešena.

Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. ). Tak je tomu i v projednávané věci.

Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na řešení otázky, kterou dovolatelka předkládá, nýbrž dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala omluvitelný důvod, pro který se s doručeným platebním rozkazem nemohla seznámit, jako podmínku pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení platebního rozkazu podle ustanovení , 4 a 5 Tento závěr pro rozhodnutí odvolacího soudu určující nebyl dovolatelkou zpochybněn.

Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o usnesení ze dne 22. června 2005), sp. zn. (jde o usnesení ze dne 26. března 2008), a sp. zn. (jde o usnesení ze dne 29. listopadu 2005) je nepřípadný, neboť uvedená rozhodnutí vycházejí z odlišných skutkových zjištění, ač pojednávají o doručování platebních rozkazů, nikterak se však netýkají doručování do datových schránek. Neobstojí ani odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , neboť souvislost s projednávanou problematikou, tedy s doručováním do datových schránek, není zřejmá.

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolatelka se mýlí i v tvrzení, že otázka analogického užití ustanovení a 5 při doručování písemnosti do datové schránky účastníka nebyla dosud dovolacím soudem řešena. V usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v situaci, kdy je právní úprava doručování právnickým osobám (do datových schránek) komplexně upravena , použití analogie nepřipadá v úvahu.

Jelikož dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není dán, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 2.650,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 5., , a , ve znění ke dni 4. srpna 2014, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení téže vyhlášky, z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 619,50 Kč a celkem činí 3.569,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 10. února 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu