Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 5 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (10)8EEED19A46CF8EAEC1257CB5001DB0ED.html
HTML · 15.25 KB
No categories available
33 Cdo 930/2014
33 Cdo 930/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. N., zastoupeného JUDr. Hanou Ružarovskou, advokátkou se sídlem v Rudné u Prahy, Jižní 1425/36, proti žalované DAVO CAR, s.r.o. se sídlem v Praze 10, U Tvrze 669/40b, identifikační číslo 27934799, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení 129.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 EC 11/2011 , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. 17 Co 199/2013 -116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 18. února 2013, č. j. 23 EC 11/2011 -86, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 28. února 2013, č. j. 23 EC 11/2011 -91, zamítl návrh žalované na „vyslovení neúčinnosti doručení elektronického platebního rozkazu ze dne 1. dubna 2011, č. j. 23 EC 11/2011 -6,“ a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. září 2013, č. j. 17 Co 199/2013 -116, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení, jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle 241a o. s. ř. o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bez významu jsou tudíž námitky žalované, že soudy pochybily, jestliže neuvěřily jejímu tvrzení, že její datová schránka v důsledku poruchy neumožňovala otevření příslušného souboru, resp. že datová zpráva, kterou si dne 22. 4. 2011 z datové schránky vyzvedla, neobsahovala platební rozkaz (a že jí tudíž nebyl řádně doručen elektronický platební rozkaz). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario).
Přisvědčit nelze názoru žalované, že na postup při doručování měl být vedle § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 “), analogicky aplikován i § 49 odst. 5 o. s. ř (zásilka se měla vrátit zpět odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí).
Podle § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 je dokument, který byl dodán do datové schránky, doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Jestliže bylo v řízení prokázáno (skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná), že oprávněná zástupkyně žalované se do datové schránky přihlásila dne 22. 4. 2011, pak musí nutně obstát i závěr odvolacího soudu, že zásilka byla tento den platně doručena (k tomu srovnej odbornou literaturu - Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I. § 47 . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Za situace, kdy je právní úprava doručování právnickým osobám (do datových schránek) komplexně upravena zákonem č. 300/2008 Sb. (viz jeho § 17 odst. 3 ), použití analogie nepřipadá v úvahu.
K problematice doručování právnickým osobám se vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 1. 12. 2010, č. j. 3 Ads 146/2010 -71, přijal a odůvodnil závěr, že podle § 17 zákona č. 300/2008 Sb. doručuje orgán veřejné moci přednostně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky; skutečnost, že se účastníku řízení nepovede zpřístupnit obsah doručovaného dokumentu, nemá vliv na platnost doručení.
Nepřípadná je argumentace žalované nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1911/11 , který spočívá na zcela odlišném skutkovém základě; Ústavní soud v této věci vytkl obecným soudům, že pochybily, jestliže při posouzení obsahu a rozsahu směnečných námitek účastníků řízení vycházely z jejich podání doručených v neúplné podobě, přičemž námitky odmítly s odůvodněním, že podání neobsahovala žádné výhrady jak proti směnce, tak proti existenci směnečného závazku; k argumentaci, podle níž k narušení celistvosti dokumentů došlo v průběhu jejich elektronického transferu, přitom nepřihlédly. V daném případě se však soudy tvrzením žalované o poruše na její datové schránce řádně zabývaly a dospěly k závěru, že žalovaná své tvrzení v řízení neprokázala.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu