Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 146/2010 - 71

- 71

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: Alba, a.s., se sídlem Levá 6/311, Praha 4 - Podolí, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí Regionálního referátu rozhodovací činnosti žalované pro Prahu 9, ze dne 3. 9. 2008, č.j. 1034/0002-2434/ 13. 8. 2008/BH/153,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným usnesením odmítl Krajský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2008, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzena výzva OSSZ v Berouně ze dne 30. 6. 2008 k zaplacení nedoplatku ve výši 67 366 Kč, vyplývajícího z vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 8. 2. 2008. Důvodem pro odmítnutí žaloby byla skutečnost, že soud nepovažoval výzvu k zaplacení nedoplatku za rozhodnutí ve smyslu Uvedené usnesení bylo podle dodáno do datové schránky žalobkyně dne 23. 6. 2010 a doručeno dne 29. 6. 2010.

Podáním ze dne 30. 6. 2010 sdělila žalobkyně krajskému soudu, že se ji nepodařilo zpřístupnit obsah doručovaného dokumentu, a proto žádá o jeho zaslání v písemné formě na adresu sídla společnosti. V této podobě pak bylo usnesení krajského soudu žalobkyni doručeno dne 7. 7. 2010.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně blanketní kasační stížnost, kterou předala k poštovní přepravě dne 15. 7. 2010. V dalším podání ze dne 30. 8. 2010 pak žalobkyně namítala, že podle d má v rámci práva na spravedlivý proces každý právo účasti na řízení před soudem ve své věci. Čl. 2 odst. 3 y pak zakazuje nutit kohokoliv činit, co zákon neukládá. Podle y mohou být meze základních práv a svobod upraveny pouze zákonem za podmínek stanovených u. Zákon používání internetu, jak známo, neukládá. Nejen z řady důvodů, ale už jen proto, je dle názoru žalobkyně protiústavní. Na takovýto stav pamatuje y. Čím později bude zákon zrušen, tím větší bude po jeho zrušení počet obnov řízení. V souhrnu žalobkyně navrhla, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Praze v plném rozsahu přezkoumáno a následně zrušeno.

Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost byla žalobkyní podána opožděně.

Podle umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.

Podle § 17 odst. 3 cit. zákona, dokument, který byl dodán do datové schránky je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.

Podle kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

V projednávaném případě Krajský soud v Praze splnil svoji povinnost uloženou mu ustanovením a doručoval svoji písemnost žalobkyni do datové schránky, neboť ta ji měla zřízenu. Podle ust. cit. zákona bylo tímto způsobem napadené usnesení krajského soudu doručeno dne 29. 6. 2010. Lhůta k podání kasační stížnosti uběhla marně dnem 13. 7. 2010, kasační stížnost podaná žalobkyní dne 15. 7. 2010 je proto opožděná.

K námitkám uplatněným žalobkyní pak uvádí Nejvyšší správní soud následující. Dovolává-li se žalobkyně ust. y základní práv a svobod a dovozuje-li z něj, že zákon používání internetu neukládá, pak je nutno podotknout, že tento názor žádnou oporu v zákonné úpravě nemá. Jak bylo již uvedeno výše, ustanovení ukládá primárně povinnost orgánům veřejné moci doručovat do datových schránek, v případě právnických osob tak činí tehdy, mají-li datovou schránku zřízenu. Krajský soud proto postupoval zcela v souladu se zákonem a doručení dokumentu bylo rovněž předepsaným způsobem prokázáno. Technické potíže se zpřístupněním datové schránky, které žalobkyně má, pak nejsou důvodem, pro který by mohlo být doručení považováno za neúčinné. Zde je navíc nutno připomenout, že i poté, co žalobkyně obdržela napadené usnesení v listinné podobě a měla tak možnost seznámit se s jeho obsahem, nebyla lhůta k podání kasační stížnosti ještě vyčerpána. Nic ji tedy nebránilo v zákonné lhůtě kasační stížnost podat. To však neučinila, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost žalobkyně podle ust. ve spoj. s. ust. jako opožděnou odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spoj. s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 1. prosince 2010

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu