Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 35/2019 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: R - MARK s.r.o., IČO 25064223, se sídlem Dopravní 500/9, Uhříněves, Praha 10, zast. Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, se sídlem Laubova 1729/8, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. - 77,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 1000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Radka Vachtla, advokáta, se sídlem Laubova 1729/8, Praha 3.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018, č. j. MZDR 46803/2017-4/FAR, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státního úřadu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) ze dne 24. 7. 2017, č. j. sukl179750/2017. Tímto rozhodnutím SÚKL byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 990.000 Kč za spáchání správních deliktů uvedených v , o cenách, v souladu s věty druhé téhož zákona. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“).

[2] Městský soud usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. – 77, žalobu odmítl pro opožděnost. Žalobkyně dne 14. 9. 2018 podala městskému soudu žalobu, v ní však neuvedla, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí žalovaného. Na výzvu soudu uvedla datum doručení 16. 7. 2018, své tvrzení ale nijak nedoložila. Městský soud ze správního spisu zjistil nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného ke dni 6. 7. 2018. V návaznosti na to vyzval žalovaného k doložení příslušné doručenky z datové schránky. Z doručenky posléze vyplynulo, že rozhodnutí žalovaného bylo dodáno do datové schránky žalobkyně dne 26. 6. 2018 a po uplynutí desetidenní lhůty, během níž se žalobkyně do datové schránky nepřihlásila, nastala dne 6. 7. 2018 na základě , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ “), zákonná fikce doručení dokumentu a současně s tím také dle a , (dále jen „ “), rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci. Od tohoto data tedy začala běžet dvouměsíční lhůta pro podání žaloby, která uplynula dne 6. 9. 2018. Městský soud dospěl k závěru, že podáním žaloby dne 14. 9. 2018 nebyly naplněny podmínky včasnosti dle , (dále jen „ “) ve spojení s téhož zákona. Namítané faktické převzetí dokumentu z datové schránky žalobkyně je irelevantní, neboť fikce doručení nastala dříve a je na žalobkyni, aby si dostatečně často kontrolovala obsah své datové schránky.

[3] Dne 12. 2. 2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), v níž namítá, že rozhodnutí žalovaného jí bylo doručeno až dne 16. 7. 2018, kdy si je vyzvedla ze své datové schránky. Dle názoru stěžovatelky by tato skutečnost měla vyplývat i z doručenky doložené žalovaným. Stěžovatelka tvrdí, že k nabytí právní moci nemohlo dojít dne 6. 7. 2018, neboť tento den je státním svátkem a na tento den tak nemohl připadnout konec lhůty k přihlášení do datové schránky před nastoupením fikce doručení. Konec lhůty tak měl nastat následující pracovní den. Soud nesprávně určil den doručení rozhodnutí žalovaného a bez toho nelze mít jistotu, zda byla žaloba podána opožděně či nikoliv. Dle stěžovatelky nebyly vzhledem k nesprávnému určení počátku běhu lhůty k podání žaloby splněny podmínky pro její odmítnutí. Stěžovatelka soudu rovněž vytýká, že se nezabýval absencí poučení stěžovatelky správním orgánem o právních důsledcích nevyzvednutí doručovaného dokumentu v desetidenní lhůtě dle zákona o elektronických úkonech. Jelikož tento zákon neřeší poučení účastníka správního řízení o důsledcích nevyzvednutí zásilky a přitom doručení prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako doručení do vlastních rukou, je dle stěžovatelky namístě užít analogicky ustanovení o doručování listinných zásilek ve . Správní orgán tedy byl dle povinen poučit stěžovatelku o právních důsledcích případného nevyzvednutí doručovaného rozhodnutí, včetně možnosti jeho doručení fikcí. Absenci takového poučení považuje stěžovatelka za nezhojitelnou vadu, která způsobila, že lhůta k vyzvednutí zásilky před nastoupením fikce doručení ani nepočala běžet. Chybějící poučení nelze nahradit fikcí znalosti právní úpravy účastníka řízení a právní účinky, o nichž nebyla stěžovatelka řádně poučena, nemohou nastat.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil s tím, že navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Námitku nesprávného určení data doručení a nemožnosti doručení fikcí v den státního svátku považuje žalovaný v případě doručování do datové schránky za lichý argument, navíc by se na věci ani nic nezměnilo, jelikož by se konec lhůty k podání žaloby posunul jen na 10. 9. 2018 a žaloba byla tudíž dne 14. 9. 2018 v každém případě podána opožděně. K nedostatku poučení stěžovatelky o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky žalovaný uvádí, že takovou povinnost neukládá a analogické použití je vzhledem k charakteru doručování do datové schránky, jež je naprosto odlišný od doručování prostřednictvím poštovních služeb, vyloučeno, a to mimo jiné i proto, že se datová schránka zřizuje právnickým osobám ze zákona a předpokládá se u nich tak jistá nadstandardní znalost práva. Rozdílnost od běžného doručování spatřuje žalovaný též v tom, že v datové schránce dokument setrvává až do vyzvednutí, zatímco do poštovní schránky se při nezastižení adresáta vkládá pouze výzva k vyzvednutí právě s patřičným poučením a okamžik doručení tak nelze objektivně určit. Poučení je zde dle žalovaného třeba hlavně proto, aby se adresát dozvěděl, že mu bude doručeno, i když si zásilku nevyzvedne.

[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, stěžovatelka je v řízení zastoupena advokátem dle a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti dle

[6] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 , v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů [stěžovatelka uplatnila kasační důvod podle ] a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkou chybného určení data doručení rozhodnutí žalovaného a s tím související spornou lhůtou k podání žaloby. Rozhodnutí žalovaného bylo dodáno do datové schránky stěžovatelky dne 26. 6. 2018. Doručování datovou schránkou probíhá v režimu zákona o elektronických úkonech. Dle in fine tohoto zákona se v případě doručování podle tohoto zákona nepoužijí ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení, analogické použití tedy není přípustné. Dokument se považuje za doručený okamžikem přihlášení do datové schránky oprávněnou osobou, pokud se však nepřihlásí do deseti dnů, nastupuje zákonná fikce doručení ( a 4 zákona o elektronických úkonech). V případě stěžovatelky připadl den fikce doručení na státní svátek, vůči čemuž se stěžovatelka vyhradila. Již z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, č. j. – 28, však vyplývá, že na počítání lhůt v zákoně o elektronických úkonech se nepoužije. V uvedeném rozsudku zdejší soud konstatoval: „Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.“ Od uvedeného názoru neshledal zdejší soud důvodu se odchýlit.

[8] V nálezu ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. , Ústavní soud konstatoval: „Doručuje-li soud písemnost (rozhodnutí) státu jako účastníkovi soudního řízení prostřednictvím datové sítě do jeho datové schránky, okamžik doručení této písemnosti se stanoví postupem předpokládaným v a 4 , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů; zásada, že podání vůči orgánu veřejné moci je učiněno okamžikem dodání datové zprávy do schránky tohoto orgánu, se zde neuplatní.“ (obdobně viz nález ze dne 24. 4. 2016, sp. zn. ) Rovněž Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , uvedl: „Účinnost doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, nastane v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. Fikce doručení podle zákona o elektronických úkonech nepřichází v případě doručování písemnosti do „nepříslušné“ datové schránky v úvahu.“ A contrario, účinky doručení do příslušné datové schránky přihlášením do ní nastanou. Obdobně např. v rozhodnutí sp. zn. , ze dne 26. 3. 2014 Nejvyšší soud konstatoval: „Dokument dodaný (soudem) do datové schránky je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má podle svého rozsahu oprávnění přístup k dodanému dokumentu ( ). Při doručování zásilky do datové schránky postupem shora uvedeným nelze analogicky aplikovat ust. , tj. o vrácení zásilky zpět odesílajícímu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí.“ Obdobný závěr je třeba učinit i ve vztahu k doručování dle . Stěžovatelce nelze tedy přisvědčit, že bylo třeba analogicky postupovat dle , neboť výslovně obsahuje speciální úpravu doručování, jakož i stanovení okamžiku doručení (lex specialis).

[9] Rozhodnutí žalovaného tak bylo doručeno stěžovatelce v souladu se zákonem fikcí a současně nabylo právní moci dne 6. 7. 2018; dvouměsíční lhůta pro podání žaloby tak v souladu s ve spojení s skončila dne 6. 9. 2018. Stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného dne 14. 9. 2018, dle zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Žalobu stěžovatelka podala tedy zjevně opožděně.

[10] Nejvyšší správní soud podotýká, že i kdyby rozhodnutí žalovaného nenabylo právní moci dne 6. 7. 2018 z důvodu státního svátku, jak se mylně stěžovatelka domnívá, stalo by se pravomocným nejbližší následující pracovní den, tj. 7. 7. 2018, lhůta pro podání žaloby by připadla na 7. 9. 2018; žaloba však byla podána až 14. 9. 2018, přičemž toto datum podání stěžovatelka nijak nerozporuje. Nejvyšší správní soud dodává, že pro podání žaloby je zákonem stanovena poměrně dlouhá lhůta, tudíž i v případě pozdějšího vyzvednutí (bez jakéhokoliv dopadu na právní moc rozhodnutí) měla stěžovatelka na podání žaloby prostor více než měsíc; následků nedodržení zákonné lhůty si musela být vědoma.

[11] Nejvyšší správní soud stran vznesené námitky nedostatku poučení stěžovatelky ohledně právních účinků nevyzvednutí dokumentu ve lhůtě před nastoupením fikce doručení, upozorňuje, že se zřízením datové schránky právnické osoby se pojí mimo jiné též povinnost jejího využívání správními orgány a je na stěžovatelce, zda si ji dostatečně často kontroluje (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, č. j. - 95, či rozsudek ze dne 1. 12. 2010, č. j. - 71). Není povinností správních orgánů ani soudu stěžovatelku poučovat o tomto běžném postupu ani o následcích nesplnění navazujících lhůt v případě nikoliv včasného vyzvednutí dokumentu z datové schránky. Dikce § 6 zákona o elektronických úkonech, jenž staví charakter právních účinků doručování prostřednictvím datové schránky na roveň doručování do vlastních rukou, na rozdíl od názoru stěžovatelky neznamená povinnost jejího poučení o dopadech nevyzvednutí si písemnosti před nástupem fikce doručení. Zásadním rozdílem oproti doručování dle je způsob převzetí dokumentu během desetidenní lhůty, kdy do poštovní schránky se při nevyzvednutí umístí pouze výzva, zatímco v datové schránce se dokument nachází neustále a je možné si jej kdykoliv vyzvednout. Vyzvednutí uložené písemnosti přihlášením do datové schránky pak není úkonem vázaným na lhůtu ve smyslu uvozovací věty k , nevyzvednutí dokumentu samo o sobě nemá žádné právní účinky, fikce doručení nastane i bez něj, a proto správní orgán nemá žádnou poučovací povinnost. Právní následky nevyzvednutí si písemnosti z datové schránky jsou předvídatelné a jednoznačné již ze samotného znění zákona.

[12] Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení městského soudu v souladu se zákonem a ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost podle věty druhé jako nedůvodnou zamítl.

[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nenáleží. Žalovanému v rámci řízení žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

[14] Stěžovatelka požádala současně s kasační stížností o přiznání odkladného účinku a současně zaplatila soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že soud po předběžném posouzení kasační stížnosti přistoupil k rozhodnutí ve věci samé, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již samostatně nerozhodoval, neboť by to bylo nadbytečné. Stěžovatelce se proto vrací zaplacený soudní poplatek dle , věta první, , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1000 Kč. Soudní poplatek bude stěžovatelce vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Radka Vachtla, advokáta, se sídlem Laubova 1729/8, Praha 3.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2019

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu