Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2295/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. O., t.č. ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Hanou Finkovou, advokátkou, se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. dubna 2015 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2015 sp. zn. a proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 13. července 2017 č. j. MSP-657/2016-OJD-SPZ/12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností ze dne 24. 7. 2017 domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domníval, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 d (dále " "), právo na právní pomoc před soudy podle článku 37 odst. 2 y, právo na projednání věci v přítomnosti stěžovatele a možnosti vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle článku 38 odst. 2 y a presumpce neviny podle článku 40 odst. 2 y.

2. Rozsudkem Krajského soudu Ústí nad Labem (dále "krajský soud") ze dne 22. 4. 2015 byl stěžovatel uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu vraždy dle § 140 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, a také povinnosti úhrady za nemajetkovou újmu. Vrchní soud v Praze (dále "vrchní soud") zamítnul stěžovatelem podané odvolání svým usnesením ze dne 14. 7. 2015, neboť shledal, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku bylo provedeno v souladu se zákonem a nebyly zjištěny žádné podstatné vady. Dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu stěžovatel nepodal, avšak podal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona Ministerstvu spravedlnosti ČR.

3. Stěžovateli byl pro toto řízení ustanoven obhájcem ex offo advokát JUDr. Jiří Císař, který byl zproštěn obhajoby a dne 16. 3. 2015 byl usnesením krajského soudu č. j. -894 ustanoven stěžovateli obhájcem JUDr. Jaroslav Belda. Stěžovatel tvrdí, že žádal v průběhu soudního řízení krajský soud o změnu obhájce, neboť dle jeho názoru tento nepostupoval v souladu s jeho pokyny a dále tvrdí, že soud na jeho žádost nijak nereagoval. Dále stěžovatel tvrdí, že proti tomuto rozsudku stěžovatel sám, pro úmyslnou nečinnost obhájce, podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (dále "vrchní soud"), který rozsudek krajského soudu potvrdil. Podání mimořádného opravného prostředku - dovolání k Nejvyššímu soudu ČR bylo dle stěžovatele obhájcem zmařeno. Stěžovatel tedy podal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona Ministerstvu spravedlnosti ČR, které podnět odložilo s tím, že jde o podnět opakovaný, neboť v roce 2016 podala tento podnět matka stěžovatele, přičemž tehdy neshledal ministr spravedlnosti zákonný důvod k podání této stížnosti.

4. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil, že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu není jakýkoli procesní prostředek, který je sice způsobilý změnit nepříznivou situaci stěžovatele, avšak stěžovateli přímo nepřísluší. Takovým prostředkem je i stížnost pro porušení zákona ( a násl. tr. řádu), která není v dispozici stěžovatele; ten může dát k jejímu uplatnění pouze podnět (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 5. 1994, U 11/2 SbNU 219; všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz). S podáním podnětu však není spojeno zahájení žádného soudního řízení, závisí na ministru spravedlnosti, který může podat k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, aby po posouzení splnění podmínek k jejímu podání rozhodl, zda podnětu vyhoví či nikoli (srov. též Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 557). Ze žádného právního předpisu totiž nevyplývá nárok na projednání takového podnětu a tomu odpovídající povinnost Ministerstva spravedlnosti takovému podnětu vyhovět (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 5. 2014). Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona lze chápat pouze jako informaci pro subjekt oprávněný k jejímu podání (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2001, usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 10. 2003, usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2008). Z uvedeného vyplývá, že nečinnost Ministerstva spravedlnosti nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu ustanovení ; ministr spravedlnosti při aplikaci ustanovení tr. řádu nerozhoduje autoritativně o právech a povinnostech stěžovatele, nýbrž pouze o tom, zda realizuje svoje oprávnění (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 5. 2008).

5. Pokud jde námitky stěžovatele k tomu, že se krajský soud nevyjádřil k jeho žádosti na změnu obhájce a námitky k činnosti tohoto ustanoveného obhájce v trestním řízení, Ústavní soud ze stížnosti stěžovatele zjistil, že nepodal proti rozhodnutí vrchního soudu opravný prostředek v podobě dovolání. Stěžovatel tedy především nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 2. 2014).

6. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení a e) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka