Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2413/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2017, č. j. -15, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2017, č. j. -39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 29. 8. 2016, č. j. MUFO 27204/2016, rozhodl vedoucí odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí o stěžovatelčině námitce podjatosti tak, že referentka téhož odboru Ing. B. V. není vyloučena z dalších úkonů spojených s řízením vedeným pod sp. zn. MUFO_S 3909/2015. Odvolání stěžovatelky zamítl Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016, č. j. MSK 124683/2016.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 3. 2017, č. j. -15, odmítl stěžovatelčinu žalobu jako nepřípustnou; Nejvyšší správní soud následně zamítl její kasační stížnost rozsudkem ze dne 18. 5. 2017, č. j. -39. Správní soudy se shodly na závěru, že správní rozhodnutí o námitce podjatosti spadá mezi tzv. kompetenční výluky podle ve spojení s , , neboť se jím pouze upravuje vedení řízení.

Proti usnesení krajského soudu a rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 1. 8. 2017 a navrhuje jejich zrušení. V postupu obecných soudu spatřuje zásah do práva na spravedlivý proces podle d, neboť jí měl být odepřen přístup k soudu.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tyto prostředky jsou konkretizovány v téhož zákona.

Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000,

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)].

Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného či cestou obecného soudnictví.

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím obecných soudů, která vycházejí z negativního rozhodnutí o stěžovatelčině námitce podjatosti úřední osoby, které bylo vydáno ve správním řízení - doposud pravomocně neskončeném. Pokud snad správní orgány při posouzení námitky podjatosti pochybily, mají možnost tuto vadu napravit v dalším průběhu řízení; Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do práva na spravedlivý proces (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009,

sp. zn.

). Nadto Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o námitce podjatosti úřední osoby představuje kompetenční výluku ze soudního přezkumu podle . Až po rozhodnutí ve věci samé lze v žalobě proti meritornímu výroku námitky tohoto rázu uplatnit (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. -23, č. 114/2004 Sb. NSS).

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2017

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj