Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2064/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele městysu Dolní Cerekev, sídlem Dolní Cerekev 107, zastoupeného Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, sídlem Ždírec 99, Polná, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 10. června 2024 č. j. MZP/2024/290/861, spojené s návrhem na zrušení , , za účasti Ministerstva životního prostředí, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud v tomto usnesení odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou. Městys Dolní Cerekev se totiž ústavní stížností brání proti rozhodnutí o námitce podjatosti ve správním řízení, které dosud neskočilo, a ze kterého teprve v budoucnu může vzejít rozhodnutí, proti kterému se lze bránit ve správním soudnictví.

2. Stěžovatel je městysem, který se nachází v lokalitě "Hrádek" v Kraji Vysočina. Lokalita je jedním ze čtyř míst na jihu Čech a na Vysočině, kde by se v budoucnu mohlo nacházet úložiště radioaktivního odpadu. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) v únoru 2023 požádala Ministerstvo životního prostředí podle násl. , o geologických pracích, aby v lokalitě Hrádek stanovilo tzv. průzkumné území pro zvláštní zásah do zemské kúry. Řízení o žádosti stále probíhá, stěžovatel je společně s dalšími okolními obcemi účastníkem tohoto řízení.

3. V prosinci 2023 stěžovatel a další obce vznesli v řízení námitku systémové podjatosti ministerstva včetně samotného ministra životního prostředí. Ministr vyhodnotil námitku jako námitku podjatosti ředitele odboru a rozhodl, že ředitel není vyloučen z projednávání žádosti SÚRAO a rozhodování o ní. Stěžovatel s dalšími obcemi následně podal proti rozhodnutí ministra rozklad. Ministr rozklad zamítl, přitom se vyjádřil k posuzování podjatosti ministerstva jako celku, sebe samotného, k postavení a roli České geologické služby a k námitce porušení principu nestrannosti při rozhodování o žádosti SÚRAO.

4. Stěžovatel proti rozhodnutí o rozkladu podal obsáhlou ústavní stížnost. Dodal, že tak činí s podporou ostatních obcí v lokalitě Hrádek (které však stěžovateli nejsou, pozn. ÚS). Uvádí, že vzhledem k významu řízení se ochrany svých ústavně zaručených práv musí domáhat již nyní a nemůže čekat na skončení řízení o žádosti SÚRAO. Nesouhlasí s posouzením role České geologické služby či rozsahu posuzování možné podjatosti ve vztahu k ministerstvu. Zásadní část ústavní stížnosti pak představují námitky, ve kterých stěžovatel zdůrazňuje politický zájem na vybudování úložiště jaderného odpadu a politická zadání na úrovni vlády, jimiž je ministr životního prostředí vázán. Řízení o žádosti SÚRAO je prý rozhodnuto předem a nepostupuje se v něm nestranně. Současně se ohrazuje proti nemožnosti posuzovat podjatost samotného ministra kvůli výluce v a navrhuje, aby toto ustanovení Ústavní soud zrušil.

5. Ústavní soud předesílá, že v tomto usnesení hodnotí pouze otázku, zda mohl stěžovatel podat ústavní stížnost již v průběhu řízení o žádosti SÚRAO či zda musí vyčkat na ukončení tohoto řízení a své námitky nejprve uplatnit před správními soudy. Ústavní soud nehodnotí důvodnost stěžovatelových výhrad vůči postupu ministra ani se věcně nevyjadřuje k otázce stanovení průzkumného území v Hrádku.

6. Podle , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

7. Rozhodnutí o námitce podjatosti nelze napadnout správní žalobou, neboť se jím pouze upravuje vedení řízení [ ve spojení s , srov. již rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2003 č. j. -23, č. 114/2004 Sb. NSS, nověji pak např. rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2021 č. j. -50, PRAGON, body 15 až 19, k ústavnosti těchto závěrů srov. usnesení ze dne 15. 5. 2018

sp. zn.

, bod 13, a ze dne 31. 8. 2021

sp. zn.

, bod 9].

8. Správním soudům nic nebrání, aby se při přezkumu rozhodnutí, kterým se správní řízení končí, vypořádaly s námitkami ohledně podjatosti úředních osob, systémové podjatosti ministerstva či samotného ministra (k posledně uvedenému srov. usnesení ze dne 2. 4. 2013

sp. zn.

a rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2013 č. j. -753, č. 2906/2013 Sb. NSS, bod 33 a další).

9. Pokud by bylo v nynější věci předčasné dokonce i podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí, tím spíše je předčasné podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který nastupuje až v okamžiku, kdy náprava uvnitř soustavy obecných soudů již není možná (usnesení ze dne 31. 7. 2007

sp. zn.

, nověji např. ze dne 25. 9. 2017

sp. zn.

).

10. Podle nicméně Ústavní soud ústavní stížnost neodmítne, pokud stížnost mj. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel ale musí v ústavní stížnosti řádně a přesvědčivě s využitím judikatury tento přesah vlastních zájmů vyložit (srov. obdobně stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. , bod 33).

11. Z argumentace stěžovatele je patrné, že se obává negativního dopadu na zdroje pitné vody v případě umístění úložiště radioaktivního odpadu. Samotné vymezení průzkumného území podle § 4 zákona o geologických pracích však zjevně nelze srovnávat s umístěním úložiště. Na vymezení průzkumného území může (ale nemusí) navázat další postup směřující k umístění úložiště jaderného odpadu. Nadto, i pokud by podle stěžovatele samotné stanovení průzkumného území mělo vést k nějakým negativním vlivům (z ústavní stížnosti není patrné, zda se stěžovatel obává i toho), může stěžovatel již ve správní žalobě proti konečnému rozhodnutí navrhnout, aby žalobě soud přiznal odkladný účinek ( ).

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou [ ]. Návrh na zrušení sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2024

Zdeněk Kühn v. r.

soudce zpravodaj