Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3413/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2017, č. j. -22, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka opakovaně podávala námitky podjatosti vůči úřední osobě Ing. B. V. v rámci řízení vedených u Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí, který o nich pravomocně rozhodl. Dne 26. 9. 2016 vznesla stěžovatelka opět námitku podjatosti stejné úřední osoby v souvislosti s jejím vyjádřením ke stěžovatelčině žalobě podané u Krajského soudu v Ostravě (sp. zn. ). Přípisem ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. (dále jen "sdělení"), městský úřad stěžovatelce sdělil, že o námitce podjatosti bylo již v řízení vedeném pod sp. zn. MUFO 3909/2015 pravomocně rozhodnuto, a proto další usnesení v téže věci nebude vydáno.

Proti sdělení městského úřadu se stěžovatelka bránila žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle , (dále jen " "). Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. -22, žalobu odmítl jako nepřípustnou; Nejvyšší správní soud její kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne 16. 8. 2017, č. j. -35. Správní soudy se shodly, že proti rozhodnutí o námitce podjatosti či nerozhodnutí o téže námitce se lze bránit jinými prostředky ochrany, zejména směřujícími proti konečnému rozhodnutí. Proto je žaloba podle nepřípustná a podle byla odmítnuta.

Proti usnesení krajského soudu a rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 1. 11. 2017 a navrhuje jejich zrušení; namítá, že vydáním sdělení městského úřadu namísto usnesení byla zkrácena v právu podat odvolání, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované d a na ochranu majetku podle y. V řízení sp. zn. MUFO_S 2241/2014 byla námitka podjatosti vznesena poprvé, a proto měla být vyřízena usnesením, nikoli pouhým sdělením, navíc se obecné soudy nesprávně ztotožnily s názorem městského úřadu, že byla námitka vznesena v jiném řízení (sp. zn. MUFO_S 3909/2015).

Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud nemohl žalobu odmítnout jako nepřípustnou, jelikož se domáhala pouze deklarace nezákonnosti zásahu městského úřadu podle věty druhé Pokud z žaloby nebylo zřejmé, čeho se stěžovatelka domáhá, měl ji krajský soud vyzvat k odstranění vad.

Ústavní soud předesílá, že stěžovatelka opětovně brojí proti způsobu vyřízení její námitky podjatosti vůči úřední osobě Ing. B. V. z Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí. K této problematice se již Ústavní soud opakovaně vyjádřil, zejména pak v usnesení ze dne 25. 9. 2017,

sp. zn.

, které vydal v řízení o jiné stěžovatelčině ústavní stížnosti.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a které jsou konkretizovány v téhož zákona.

Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000,

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)].

Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví.

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím obecných soudů, která vycházejí ze sdělení, že o stěžovatelčině námitce podjatosti nebude vydáno usnesení, neboť o podjatosti téže úřední osoby bylo opakovaně pravomocně rozhodnuto. Toto sdělení bylo vydáno ve správním řízení, které nebylo doposud pravomocně skončeno. Pokud snad správní orgány při posouzení námitky podjatosti a způsobu jejího vyřízení pochybily, mají možnost tuto vadu napravit v dalším průběhu řízení. Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do práva na spravedlivý proces (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009,

sp. zn.

).

Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že krajský soud odmítl zásahovou žalobu jako nepřípustnou proto, že se proti způsobu vyřízení námitky podjatosti může stěžovatelka bránit žalobou podle podanou proti konečnému rozhodnutí ve věci samé. Jinými slovy, zásahová žaloba podle nebyla ve stěžovatelčině případě vhodně zvoleným prostředkem obrany proti sdělení městského úřadu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2017

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj