Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1880/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Jana Buřiče, zastoupeného Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem Slezská 874/36, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -71 ze dne 8. 3. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces dle a násl. d. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl jako nedůvodnou žalobu, jíž se stěžovatel po státu domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným soudním rozhodnutím, a to pro nevyčerpání všech opravných prostředků, které měl stěžovatel k dispozici.

Proti rozhodnutí obvodního soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel namítl, že bylo nadbytečné podávat proti usnesení o nařízení exekuce odvolání, když náklady exekuce již byly uhrazeny a stěžovatel důvodně pochyboval o případném úspěchu odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, neboť exekuční titul byl vykonatelný. Pakliže obvodní soud tuto okolnost ve svém rozhodnutí o náhradě škody patřičně nezohlednil, zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 7.980 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn.

,

,

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou. Stěžovatel toliko polemizuje s nalézacím soudem o tom, nakolik efektivní mohlo být v jeho případě podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, resp. jaké vyhlídky na úspěch by bylo jeho uplatnění mělo. Obvodní soud v odůvodnění napadeného rozsudku zcela srozumitelně vyložil, proč v případě stěžovatele úvahy o úspěšnosti případného odvolání nezakládají případ zvláštního zřetele hodný, pro který by nesplnění podmínky vyčerpání všech dostupných procesních prostředků bylo možno prominout. Nejde o projev libovůle soudu, jeho rozhodnutí má zákonný základ a je racionálně zcela obhajitelné.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Z týchž důvodů nevyhověl ani návrhu na přiznání práva na náhradu nákladů vzniklých stěžovateli v souvislosti s podáním ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 18. července 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu