Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 991/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Byry, zastoupeného JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou, sídlem 1. máje 144/3, Vimperk, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2017 č. j. -51, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Andrese Blažka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva na rovnost účastníků řízení dle y a y. Dále se domnívá, že byla rovněž porušena jeho práva dle , , , a y a dle , , a y.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 5. 2015 č. j. -298 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 9. 2015 č. j. -330 byla vedlejšímu účastníku řízení uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 30 000 Kč oproti vydání blíže určeného osobního automobilu zn. Volkswagen Passat. Protože technický stav tohoto vozidla neodpovídal v důsledku stočení tachometru stavu deklarovanému v kupní smlouvě, přičemž vadu nešlo odstranit opravou, bylo odstoupení stěžovatele od kupní smlouvy dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále také ""), důvodné. Výše uvedenými rozsudky proto bylo vyhověno žalobě dle na vzájemné vrácení poskytnutých plnění ze zrušené kupní smlouvy.

3. Po nabytí právní moci tohoto rozsudku (sub 2) se stěžovatel domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 6 687 Kč s příslušenstvím, představující úroky z prodlení z kupní ceny výše uvedeného osobního automobilu. Okresní soud v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že z výše uvedených rozsudků Okresního soudu v Táboře a krajského soudu nevyplývá, a ani stěžovatel neprokázal, že by vedlejší účastník řízení od počátku nejednal v dobré víře. Proto žaloba není dle a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2010 sp. zn. důvodná.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvedl, že skutkové zjištění, že vedlejší účastník řízení s ním jednal od počátku v dobré víře při uzavírání kupní smlouvy, není správné a je v příkrém rozporu s rozsudkem Okresního soudu v Táboře a krajského soudu. Stěžovatel po odstoupení od smlouvy vozidlo uložil do depozita a neužíval jej, proto z něj neměl žádné užitky na rozdíl od žalovaného, který měl užitek z finančních prostředků představujících kupní cenu vozidla od uzavření kupní smlouvy do vrácení finančních prostředků. Napadený rozsudek je překvapivým rozhodnutím, neboť skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že proti napadeným soudním rozhodnutím byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno toto soudní rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Jak patrno z výše uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za "bagatelní" [srov. ustanovení i ]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. To se však stěžovateli nepodařilo.

8. Podstatou jeho ústavní stížnosti je nesouhlas se skutkovými zjištěními obsaženými v napadeném rozsudku, když obecné soudy neshledaly absenci dobré víry vedlejšího účastníka řízení, proto z těchto důvodů nelze napadenému rozsudku vytýkat žádná pochybení, natož extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012

sp. zn.

a další).

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu