Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 624/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu P. Č., zastoupeného Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2015, č. j. -146, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání označené jako ústavní stížnost, jímž se navrhovatel domáhá zrušení napadeného usnesení, kterým Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele podle ustanovení § 265k odstavců 1 a 2 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2014, sp. zn. , v části týkající se navrhovatele, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část citovaného rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (výrok I.); dovolání ostatních obviněných byla odmítnuta (výroky II. a III.). Důvodem zrušení rozsudku odvolacího soudu byl fakt, že jeho obhájci byl před jednáním odvolacího soudu pozastaven výkon advokacie.

Navrhovatel však v rozhodnutí Nejvyššího soudu spatřuje pochybení spočívající v porušení principu presumpce neviny, neboť za dané situace neměl soud hodnotit jeho souzené jednání, a proto dospěl k nesprávnému, předčasnému a neúplnému závěru o vině a skutku. Tím mělo být porušeno právo zakotvené v odstavci 2 základních práv a svobod. S odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, navrhl stěžovatel, aby Ústavní soud zrušil napadeného rozhodnutí a vrátil věc do stádia řízení před soudem prvého stupně.

Podle odstavce 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") představuje podle odstavce 1 písmene d) y ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není, a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn.

(publ. in: N 111/19 SbNU 79, též http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních mechanismů. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří proto zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle ustanovení odstavce 2 . Ústavní soud však neshledal v projednávané věci, že by nyní taková výjimečná okolnost nastala.

Jinými slovy řečeno, ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpal všechny ostatní zákonné možnosti. V projednávaném případě byla napadeným rozhodnutím věc vrácena k novému jednání a rozhodnutí, a proto je ústavní stížnost předčasná. Ústavní soud tedy posoudil podání navrhovatele s ohledem na výše uvedené jako návrh nepřípustný.

Podle ustanovení odstavce 1 písmene e) soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání podle citovaného ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj