Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1602/20

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Aleše Indry, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, pobočka Lesnická 52, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2020 č. j. 74 ICm 5314/2017, -130 ( ), za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení y domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž v Olomouci (dále jen " ") zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 3. února 2020 č. j. -100 ( ) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

2. Z usnesení vrchního soudu a rozsudku krajského soudu, připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel jako dlužník v insolvenčním řízení popřel pohledávku přihlášenou věřitelem, Městem Oslavany, a vedenou pod č. P6, 1.1. Věřitel s popěrným úkonem dlužníka nesouhlasil a žalobou proti stěžovateli se domáhal určení, že má vůči žalovanému předmětnou pohledávku a že tato pohledávka je po právu. Krajský soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal popření příslušenství dílčí pohledávky, a že uvedená pohledávka věřitele je zjištěna jako pohledávka vykonatelná. Stěžovatel podal odvolání do části výroku, jíž bylo deklarováno, že předmětná pohledávka je vykonatelná. v odvolacím řízení ústavní stížností napadeným usnesením rozsudek krajského soudu zrušil podle , neboť zjistil, že krajský soud rozhodl o jiném znění výroku, potažmo o jiném nároku, než který navrhoval žalobce, rozhodnutí navíc označil za nelogické, neboť věřitel neměl důvod se domáhat v incidenčním sporu popření své pohledávky, a nesprávný výrok byl v rozporu s odůvodněním rozhodnutí. vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že zrušil rozsudek krajského soudu v celém rozsahu, aniž by zohlednil, že odvoláním napadl pouze část výroku I., a nad rámec podaných odvolání zrušil i náhradově nákladový výrok.

4. Podáním ze dne 19. 6. 2020 stěžovatel ústavní stížnost doplnil návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.

5. Ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Stěžovatel napadl usnesení vrchního soudu, kterým byl zrušen rozsudek krajského soudu a věc mu byla vrácena k opětovnému projednání a rozhodnutí. Napadené rozhodnutí není konečným rozhodnutím ve věci samé, ale jde o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí vrchního soudu za rozhodnutí [dle písm. d) y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení (srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či

sp. zn.

ze dne 4. 4. 2005, N 72/37 SbNU 23, 31, usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 2. 2016 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz a další).

7. Vstup Ústavního soudu do dosud neskončeného řízení nemohlo odůvodnit ani tvrzení stěžovatele, že zrušil i tu výrokovou část rozsudku, která nebyla napadena odvoláním. Z odůvodnění usnesení vrchního soudu je zřejmé, že vada, kterou krajský soud zatížil řízení, poznamenala celý výrok rozsudku do té míry, že nemohla samostatně obstát žádná jeho část; takovému rozhodnutí nelze poskytnout ochranu.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení , a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení. Ústavní stížnost byla posouzena v co nejkratší možné době a vzhledem k závěrům Ústavním soudem učiněným nezbylo, než spolu s ústavní stížností odmítnout i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2020

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka