Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 73/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: G. A. A., zastoupená JUDr. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. -244, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl k odvolání žalované (AMBOSELI s.r.o.) a vedlejšího účastníka (Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group) zrušen ve výrocích I., II., III., V., VII. A VIII. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 7. 2021, č. j. -202, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 8. 2021, č. j. -222.

2. Předmětem řízení předcházejícího podání nyní posuzované ústavní stížnosti je žaloba podaná stěžovatelkou proti žalované, kterou se domáhala zaplacení částky 8 mil. Kč a náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že stěžovatelka je pozůstalou po dceři M. G., která zemřela dne 4. 3. 2018 z důvodu nemoci z povolání (otrava izokyanáty s alergickou reakcí při práci ve společnosti X, kam byla jako zaměstnankyně žalované pracovní agentury přidělena na práci).

3. Stěžovatelka spatřuje v napadeném usnesení Městského soudu v Praze porušení svého základního práva na soudní ochranu a tvrdí, že Obvodní soud v Praze vedl důkazní řízení v rámci možností správně a rozhodl spravedlivě, přičemž jí nikterak nestranil, když jí nakonec přisoudil polovinu žalované částky. Naopak odvolací soud odňal stěžovatelce právo na soudní ochranu, když ji de facto odsoudil k dalším měsícům či letům života v hmotné nouzi, kdy je nejisté, že se odškodnění za smrt dcery dožije. Proto výslovně brojí jen proti rozhodnutí odvolacího soudu a zdůrazňuje, že rozhodnutí nalézacího soudu nenapadá.

4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou posuzované věci, je vždy povinen přezkoumat splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, se jím totiž může zabývat také věcně. V nyní posuzovaném případě nicméně Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Podle ustanovení Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ustanovení téhož zákona).

6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její formální a materiální subsidiarita. Ústavní stížnost tak lze podat pouze tehdy, byly-li před jejím podáním marně vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, což znamená, že musí být nejen podány, nýbrž musí o nich být též s konečnými důsledky rozhodnuto. Povaze řízení o ústavní stížnosti by totiž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.

7. V nyní posuzované věci Ústavní soud shledal, že napadené usnesení Městského soudu v Praze je sice konečné v tom smyslu, že proti němu již stěžovatelka nemůže brojit žádným dalším opravným prostředkem, nicméně v jeho důsledku ještě nedochází k bezprostřednímu zásahu do jejích práv, který by již nebyl reparovatelný v systému obecného soudnictví. Tímto usnesením se totiž "pouze" zrušilo předchozí rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a věc se mu vrátila k dalšímu řízení, takže řízení před ním bude probíhat dále.

8. Odvolací soud totiž shledal toto rozhodnutí nepřezkoumatelným, jelikož nalézací soud navýšil minimální částku jednorázového odškodnění 240 000 Kč mnohonásobně, aniž se však dostatečně zabýval okolnostmi rozhodnými pro zvýšení náhrady na straně pozůstalé a na straně škůdce, resp. okolnostmi konkrétního případu, jež by teprve mohly být důvodem pro odchylku od výkladu daného ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , in: www.nsoud.cz). V tomto ohledu postačuje pro stručnost odkázat zejména na bod 31 napadeného usnesení Městského soudu v Praze, ve kterém je uvedeno, kterými rozhodnými skutečnostmi se musí nalézací soud zabývat (např. zda zesnulá dcera poskytovala nebo byla povinna stěžovatelce poskytovat výživu, zda s ní žila ve společné domácnosti atp.).

9. To však znamená, že za dané procesní situace stěžovatelka bude moci v tomto řízení uplatnit všechny námitky, které uplatňuje nyní v ústavní stížnosti, a pouze nebude-li srozuměna s výsledkem řízení před soudy a bude mít za to, že z jejich strany dojde k porušení jejích základních práv a svobod, může následně zvážit podání nové ústavní stížnosti, která již bude věcně projednatelná, jelikož se nebude protivit shora zmíněnému principu subsidiarity (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu usnesení ze dne 3. 5. 2016,

sp. zn.

, usnesení ze dne 19. 3. 2015,

sp. zn.

, anebo usnesení ze dne 29. 2. 2016,

sp. zn.

).

10. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelka netvrdí žádnou okolnost, která by mohla vést k prominutí podmínky nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů z důvodu přesahu vlastních zájmů stěžovatelky dle a žádnou takovou okolnost neshledává ani zdejší soud.

11. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, proto předložený návrh odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj